Zahraničí - Izrael bombardoval Sýrii poprvé od roku 2007, kdy napadl podezřelý reaktor. Nevíme přesně, co zničil tentokrát, hovoří se buď o konvoji zbraní mířícím do Libanonu, nebo jakémsi výzkumném centru, které se zabývalo vývojem a výrobou raket.
Podstatné je už to, že židovský stát vstupuje do syrské občanské války po dvou letech od jejího začátku.
Důvod je nasnadě. Sýrie je země přeplněná snad všemi existujícími zbraněmi s výjimkou atomových bomb.
Režim prezidenta Bašára Asada masakruje vlastní lidi a ničí města, ale na to, aby dostal zpět celou zemi pod kontrolu, to stejně nestačí. Velkou část území ovládají ozbrojené opoziční skupiny, z nichž některé se netají obdivem k Al-Káidě.
Izraelci pravděpodobně udeří znovu a ještě silněji, pokud bude ve hře pohyb chemických zbraní, raket Scud s doletem několika stovek kilometrů nebo protiletadlových střel SA-17. To jsou zbraně, které pro ně představují ohrožení. Ať jsou v rukou spojenců syrského režimu, nebo jeho odpůrců.
Sýrie má podle informací zpravodajských služeb, které se dostaly na veřejnost, stovky tun sarinu, nervového plynu VX nebo yperitu. Všechno jsou to hromadní zabijáci způsobující dušení, křeče a smrt.
Údajně se nacházejí na čtyřech místech pečlivě střežených vojáky loajálními Asadovi. Ale jak dlouho v úkrytech zůstanou? Co když se režim pokusí v nějakém posledním záchvatu před svým úplným zhroucením rozpoutat akci ve stylu „po nás potopa“? Nebo co když se k zásobám chemických zbraní dostane například radikální opoziční skupina Džabhat A-Nusra, ideologicky podobná Al-Káidě?
Malé skupiny nekalkulují s doktrínou vzájemného odstrašení jako státy. Například Sovětský svaz a USA v dobách studené války nepoužily zbraně hromadného ničení, protože věděly, že druhá strana by odpověděla stejně. Teroristické organizace ale nejsou státy a strategie odvetného zničujícího úderu na ně neplatí.
Asada podporuje libanonský Hizballáh, který v minulosti přes Sýrii dostával íránské zbraně, které pak nasazoval v konfliktech s Izraelem. Pokud se Hizballáhu dostanou do rukou scudy nebo SA-17, při budoucí válce, která nepochybně dříve či později znovu vypukne, to izraelské ozbrojené síly znevýhodní a židovský stát bude zranitelnější.
I tomu se Izraelci pokusí zabránit, takže konvoje přesunující zbraně ze Sýrie do Libanonu zřejmě budou pod palbou letadel a vrtulníků s Davidovou hvězdou.
Problém Izraele je, že vlastně neví, co si má v Sýrii přát. Asad je spojencem Íránu, takže jeho pád by uvítal. Na druhé straně opozice bojující proti syrskému režimu není v názoru na židovský stát o nic vstřícnější.
Obzvláště ne poté, co se Sýrií šíří zpráva o důvodech, které Spojené státy vedou k tomu, že opozici nepodporují zbraněmi a nepomáhají jí Asada svrhnout. Syřané jsou přesvědčení, že Obamu k tomu přemluvili Izraelci, protože se změn v Sýrii bojí. A nechtějí, aby Asada nahradili islamisté, kteří budou ještě nebezpečnější.
Vzhledem k pravděpodobným dalším izraelským úderům na Sýrii není od věci připomenout, že boj těchto dvou protivníků byl vždy velmi tvrdý a nelítostný.
V říjnu 1973 svedli spolu na Golanských výšinách největší tankovou bitvu od druhé světové války. Syřané do ní nasadili 1500 tanků. O devět let později následovala v Libanonu velká letecká bitva, při které Syřané přišli o třiadvacet migů.
Schyluje se k další, možná závěrečné bitvě mezi Izraelem a asadovskou dynastií v Sýrii? (Před Bašárem Asadem vládl tři desetiletí jeho otec Háfiz.)
U izraelských měst už je hlášen z posledních dnů zvýšený prodej plynových masek. Takový zájem o ně byl naposledy v letech1991 a2003. Tedy v letech, kdy Američané zaútočili na Irák a ten sliboval, že izraelská města zasype raketami.
Martin Novák
O sporech mezi Hizballáhem a Al-Káidou, které existují i přes jejich společné nepřátelství k Izraeli, psal Insider 10. září 2012 v textu „Válka militantů v Sýrii. Al-Káida versus Hizballáh“.
