Zahraničí - Jako silné zemětřesení doprovázené ohnivými vybuchujícími koulemi popisují svědci z Damašku izraelský nálet na Sýrii. Izraelské letouny zaútočily dvakrát během osmačtyřiceti hodin.
Zatímco oficiálně syrská vláda tvrdí, že nebylo zasažené žádné strategické místo a nejsou velké ztráty na životě a majetku, britský deník Times s odvoláním na svůj zdroj blízký syrskému generálnímu štábu píše, že zahynulo přes čtyřicet syrských vojáků. Příslušníků elitní Republikánské gardy, nejlépe vycvičených a vyzbrojených jednotek bránících režim prezidenta Bašára Asada v dva roky trvající občanské válce.
Cílem náletů byly sofistikované rakety Fatíh-110 s doletem přes 300 kilometrů.
Írán, odkud pocházejí, je přes Sýrii dodává libanonskému hnutí Hizballáh. Fatíh-110 jsou uzpůsobené i k zásahům na moři, takže v rukou Hizballáhu představují nebezpečí pro izraelské loďstvo a infrastrukturu sloužící k těžbě plynu z nalezišť ve východním Středomoří.
Izraelský tvrdý úder v syrském konfliktu zřejmě předznamenává velké změny.
Karty jsou rozdány
V prvé řadě usnadňuje Spojeným státům aktivnější vstup do konfliktu. Americký ministr obrany Chuck Hagel minulý týden připustil, že Washington velmi vážně zvažuje vyzbrojení syrských povstalců. Těch, kteří se nehlásí k Al-Káidě.
Barack Obama zase říká, že všechny možnosti jsou na stole, s výjimkou vyslání amerických pozemních jednotek do Sýrie. To znamená, že se tedy uvažuje o úderech z letadel a použití střel s plochou dráhou letu odpalovaných z lodí.
Deník Washington Post citoval několik kongresmanů z řad republikánů a demokratů, že přímé zapojení USA do konfliktu je nablízku. A John McCain přímo prohlásil, že izraelský útok je předzvěstí amerického zásahu (Američané chtějí zajistit chemické zbraně a snížit možnosti Asada používat letectvo k bombardování civilistů).
V Kremlu patrně vědí, kolik uhodilo, protože ministerstvo zahraničí v pondělí v prohlášení varovalo, že „začala příprava světové veřejnosti na zákrok v Sýrii.“
Damašek pohrozil židovskému státu odvetou a přesunuje raketové baterie směrem k izraelskému území.
Lze si ale těžko představit, že by se zmohl na vážnou odpověď, když je doma v kritické situaci. Tísní jej povstalci, kteří sice – vzhledem k mnohem horší výzbroji – vedou nerovný boj, i tak ovšem vyrvali z rukou Asada velkou část země.
Jak ale Izraelci sami přiznávají, jejich cílem není pomáhat povstalcům.
V nich nevidí lepší alternativu proti Asadovi, protože část opozice tvoří radikálové ovlivnění Al-Káidou. Izraelský postoj k syrské občanské válce tak lze popsat větou, kterou použil bývalý šéf americké diplomacie Henry Kissinger v době války Iráku a Íránu v osmdesátých letech: „Velká škoda, že nemohou prohrát oba.“
Cílem židovského státu je omezit sílu Hizballáhu a tím také Íránu.
Alávitský ministát
Podle izraelského bezpečnostního experta Elyho Karmona se Írán snaží přes Sýrii poslat svému spojenci Hizballáhu v Libanonu co nejrychleji velké množství zbraní, protože kalkuluje i s možností, že se Asad v Damašku neudrží.
V takovém případě bude obtížnější dodávat do Libanonu zbraně. Hizballáh má ve svém arzenálu odhadem několik desítek tisíc raket, jeho výzbroj může sloužit v případném konfliktu mezi Íránem a Izraelem, který stále hrozí. Může ostřelovat židovský stát ze severu, jak to činil během konfliktu v roce 2006.
Libanonský Hizballáh je šíitské hnutí. K šíitskému islámu se hlásí i komunita alávitů, která ovládá syrskou armádu a patří k ní i sám Asad. A Írán jako šíitská země považuje Hizballáh i současný syrský režim za své chráněnce.
Protože alávité žijí hlavně v pobřežní oblasti na severozápadě Sýrie, rýsuje se možnost, že Asad – neudrží-li Damašek – vytvoří severozápadně od metropole alávitský ministát, chráněný i zbraněmi Hizballáhu a Íránu. Ministát, nějakým způsobem propojený s šíitskými částmi Libanonu.
Podle syrské opozice tomuto scénáři odpovídají některé kroky vládních jednotek. Například snaha za každou cenu ovládnout Homs, který je spojnicí Damašku s alávitskými oblastmi na pobřeží. A také sektářské čistky, při kterých vojáci vyhánějí z domovů nebo vraždí sunnitské obyvatele v převážně alávitském regionu.
Izraelci si chtějí Írán a jeho vliv držet co nejdále od svých hranic. Co udělají, kdyby takový pseudostát pod íránskou ochranou vznikal několik desítek kilometrů od jejich hranic?
Martin Novák