Zahraničí - Ve 166členném parlamentu má pouhých 14 poslanců, přesto teď k Irům několikrát za den promlouvá z rádií i televizí. Irští komentátoři dokonce žertují, že její členové ve studiích veřejnoprávních médií snad i nocují.
Řeč je o irské nacionalistické straně Sinn Féin, někdy označované jako politické křídlo - v minulosti nechvalně proslulé - Irské republikánské armády (IRA). Jejím hlavním cílem je dostat Severní Irsko z područí britské monarchie, právě teď se však soustředí na zcela jiný úkol. Chce přesvědčit Iry, aby zítra v referendu řekli „ne“ evropské smlouvě o rozpočtové odpovědnosti.
I když je Sinn Féin stranou marginální, je v Dublinu i dalších irských městech vidět doslova na každém kroku. Trochu krkolomné irské zákony totiž nařizují, že chystá-li se v Irsku referendum, musí dostat zastánci „ne“ v elektronických médiích navlas stejný prostor jako tábor za „ano“.
Zástup těch, kteří horují, aby Irové fiskální pakt schválili, je ale tentokrát nesrovnatelně delší než při minulých euroreferendech v Irsku. Odpůrců je naopak jen hrstka, takže přidělený prostor v televizích dostávají neustále tytéž tváře ze Sinn Féin.
Smlouvu, která má na uzdě udržet nebezpečné zadlužování v EU, podporují obě irské vládní strany, Fine Gael i labouristé, bývalá vládní strana Fianna Fail, všichni zaměstnavatelé, mnohé odbory, a dokonce i tak kuriózní spolky, jako je třeba Svaz irských venkovských hostinských.
„Nutně potřebujeme optimisticky naladěné konzumenty,“ vysvětlil zpravodaji listu Neue Zürcher Zeitung šéf hostinských Padraig Cribben. „Teď je to tak, že jedni nemají peníze a druzí je zase neutrácejí, protože se bojí, co za břímě je čeká v budoucnu. ‚Ne‘ v referendu by situaci ještě zhoršilo.“
Pravdou je, že současná situace v Irsku moc důvodů k optimismu nezavdává. Zemi už rok a půl drží nad vodou peníze Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu, na něž dosáhla jen za cenu přísných rozpočtových škrtů.
Jenže záchranný program MMF a EU doběhne už koncem příštího roku. A k novému bude mít přístup jen ten člen eurozóny, který schválí fiskální pakt. Výsledné „ne“ ve čtvrtečním referendu by se tedy rovnalo národní katastrofě, argumentují zastánci „ano“ v čele s premiérem Endou Kennym.
Podobně ostrou munici používali v kampani i odpůrci fiskálního paktu, včetně krajní levice či už zmiňované Sinn Féin. Ulice Dublinu a dalších irských měst polepili alarmujícími plakáty, které jako by varovaly před koncem světa.
Není bez zajímavosti, že na bohatých předměstích Dublinu jsou častěji k vidění billboardy s „ano“, na sídlištích, kde žijí lidé na podpoře, prý zase plakáty s „ne“.
Totéž ostatně dokládají i průzkumy veřejného mínění. Čím chudší Irové jsou, tím častěji chtějí hlasovat proti fiskálnímu paktu. Mají totiž strach, že nová eurosmlouva donutí irskou vládu ještě více šetřit. A jim se povede ještě hůř.
Poslední čísla říkají, že strach z důsledků případného „ne“ nakonec vyhraje, a to zhruba poměrem 60 ku 40. I proto, že zbytek eurozóny tentokrát irské „ano“ vlastně nepotřebuje. Bohatě stačí, když fiskální pakt schválí dvanáct států, které platí eurem.
Irové tak tentokrát nehlasují o osudu Evropy, ale „jen“ o budoucnosti své země. Pokud se rozhodnou vydat jinou cestou, nikdo jim nebude bránit. Druhý pokus - na rozdíl od referend o smlouvách z Nice a Lisabonu - už mít nebudou.