Rozhovor – Ve Velké Británii jej znají jako výtečného komika, který proslul například v seriálu Černá zmije. Zbytek světa má jeho obličej spojený s postavou doktora House ve stejnojmenném seriálu. Nyní ale Hugh Laurie sám sebe považuje především za hudebníka, který si ze všeho nejvíc užívá koncerty, přičemž další z nich jej čeká již zítra v Kajot Areně v Brně. Jeho dvě alba Let Them Talk a Didn’t It Rain mají úspěch u kritiky i publika, a jak Laurie říká v exkluzivním rozhovoru pro Insider a HN, jisté je, že nebudou poslední. Což se prý o jeho úspěšných seriálových rolích říct nedá.
Jste uprostřed druhé části svého letošního turné, v rámci kterého se vrátíte do České republiky. Užíváte si spíše koncerty nebo nahrávání desky ve studiu?
Já to mám rád všechno. Vážně. Je jedno, jestli jsme ve studiu nebo před lidmi během koncertu. Teď začínáme další část turné a jsem opravdu nadšený. Mám za sebou teď čtyři koncerty a myslím, že byly nejlepší, co jsem kdy odehrál. Zním teď možná jako pošuk, ale jsem momentálně opravdu nejšťastnější, když jsem s kapelou na pódiu. V mé mysli je to nejlepší kapela na světě. Jakkoli kýčovitě to možná zní.
Proč jste se vlastně dal na hudbu?
No, ono to zvenku vypadá asi jako daleko dramatičtější přechod. Hraju na piano od šesti let a hudba byla můj koníček vždycky. A odmalička jsem snil o tom, že budu hrát přesně tu hudbu, kterou dneska hraju. Jen jsem k tomu nikdy neměl příležitost a popravdě jsem si myslel, že ani mít nebudu. Rozhodně ne s takhle velkou skupinou na úrovni regulérního evropského turné. Vlastně mě dodneška dost překvapuje, že to dělám a že to funguje. Ten koncertní zážitek s kapelou je každopádně něco neuvěřitelného, čemu se jen máloco vyrovná. Víte, herectví je o tom, že na sebe berete identitu role, že se schováváte za masku, kterou vám někdo vytvoří. Koncertovat s kapelou je naopak o tom, že se musíte hodně otevřít, být na pódiu sám za sebe a dost zranitelný. To je něco, co mě fascinuje, a jsem ve fázi, kdy si to dost užívám.
První desku jste vydal v roce 2010, kdy jste ukončil „houseovskou“ kariéru, máte za sebou druhou a koncertujete od té doby poctivě. To vás to ještě nezačalo nudit?
Nedokážu si představit, jak by mě to mohlo začít nudit. Jak říkám, zní to jako kýč, ale i když máme zvukovou zkoušku před koncertem v prázdném sále, jsem šťastný jako malé dítě. Ale pokud se mě chcete zeptat, jak dlouho si ještě chci hrát na hudebníka a odmítat nabídky na seriály, tak to nevím. Svůj život plánuji na 48 hodin dopředu, jen málokdy dál. Navíc dost bude záležet na naší nahrávací společnosti Warner Bros. Records. Ale pokud naše spolupráce bude pokračovat a pokud nás nechají koncertovat tak jako doposud, pak rozhodně s muzikou nehodlám končit.
Vaší hudební inspirací je prakticky výhradně americké jižanské blues. Hodláte zkusit i přesahy jinam?
Ne. Tohle je hudba, kterou poslouchám od devíti let a která mě velmi hluboce oslovuje dodnes. Takže ne, tohle budu hrát pořád. Rozhodně nečekejte, že natočím rapovou desku.
Máte zkušenosti s prací pro Hollywood, pro malé britské televizní produkce, teď nahráváte pro jednu z posledních velkých nahrávacích společností. V čem se liší hudební byznys od toho televizního?
Neliší se skoro vůbec. Prostě podepíšete smlouvu a děláte, co umíte. Opravdu se snažím užívat si svoji současnou hudební kariéru, co to jde, protože upřímně řečeno může se velmi snadno stát, že to lidi přestane zajímat nebo to přestane zajímat nahrávací společnost – a najednou je konec. Navíc, koncerty jsou pokaždé trochu jiné díky reakcím publika. Když jsme točili seriál Dr. House, měl jsem občas problémy s rutinou, která natáčení obklopovala. Bylo to pořád stejné a ke konci trochu ubíjející. Koncertovat je oproti tomu naprostá paráda. Jediné, co možná trochu obtěžuje, je to, že spíte každou noc v jiné posteli. Ale to je skutečně detail. A skutečně nejzábavnější na celé věci je to, že vlastně vím, že dělám něco, co je pro člověka mého věku nevhodné. Koncertní šňůry by měl člověk jezdit, když je mu dvacet, a ne pětapadesát. Už jen proto, že si to pak daleko víc užije. Ale na druhou stranu se přitom zase můžu cítit, jako by mi bylo dvacet.
Vedle hudební a herecké kariéry jste také autor, spisovatel a režisér. V životě máte přitom období, kdy se věnujete vždy jedné věci, ale naplno. Znamená to, že žádný další seriál s vámi v hlavní roli teď nebude?
Ano, rád se soustředím vždycky na jednu věc. A upřímně si teď nedokážu představit, že bych ještě někdy hrál v nějakém seriálu. Jasně, občas si čtu nějaké scénáře, co se ke mně dostanou, a zajímám se, co se děje, ale to je tak všechno. Některé scénáře jsou zajímavé, některé méně a některé jsou úplně divné a strašně podobné tomu, co už jsem třeba točil. Ale nezajímá mě vlastně ani jedno. Momentálně si dokážu bez problémů představit, že už do smrti nic nenatočím a budu jen nahrávat desky a koncertovat. A docela se mi ta představa líbí.
Ale pořád jste velmi žádaný herec. Kdyby vám během zvukové zkoušky zazvonil telefon a někdo z Hollywoodu volal s tím, že má skvělou roli a ohromnou hromadu peněz, ale musel byste opustit kapelu a být zítra na místě, co byste udělal?
To není hypotetická otázka, to se už párkrát stalo. Slušně jsem poděkoval s tím, že jsem momentálně hudebník na turné. Popravdě řečeno, když jsem o tom později přemýšlel, měl jsem dojem, že to byly telefonáty z nějaké vzdálené planety, z nějakého jiného světa, který jsem dávno opustil. Navíc ani nevím, co je momentálně moje vysněná role. Přečtu si scénář a buď vím, že tohle je dobré, nebo tohle není dobré. Takže se může stát, že moje poslední role bude třeba nějaký zombie film. Vlastně když se na sebe kouknu do zrcadla… bude to velmi pravděpodobně zombie film.
Luděk Staněk
