Zahraničí - Něco takového ve francouzsko-německých vztazích nepamatují přinejmenším dva roky. Až se dnes večer v Bruselu na neformálním summitu EU potkají Angela Merkelová a Francois Hollande, nebudou vystupovat jako spojenci, ale názoroví nepřátelé.
Evropa si v minulých letech zvykla na to, že se Francouzi s Němci potkávali už před summitem, aby pak jen zbytku Unie u večeře nadiktovali, co vymysleli. Časy tandemu Merkozy (tedy Merkelové a Sarkozyho) jsou ale nenávratně pryč.
Nejenže se německá kancléřka a novopečený prezident Francie nesejdou dřív, aby si nejdřív promluvili mezi sebou. Hollande si místo s Merkelovou domluvil schůzku s někým úplně jiným – se španělským premiérem Marianem Rajoyem.
Pikantní na tom je to, že Rajoy není socialista (jako Hollande), ale šéf španělské pravicové Lidové strany. Na rozdíl od Merkelové ale vládne zemi, na niž těžce dopadla ekonomická krize a kde se nebezpečně otřásá bankovní systém. Madrid nutně potřebuje pomoc Evropy. A tu mu slibuje spíš Hollande než Merkelová.
O Hollandovi se už od voleb mluví jako o muži, který by mohl dosavadní německo-francouzský tandem vyměnit za spojenectví s jižní Evropou, kterou nejvíce dusí Evropskou unií naordinované škrty. A to se teď, zdá se, potvrzuje.
Už v pondělí se francouzský ministr zahraničí Pierre Moscovici nechal slyšet, že Francouze a Němce momentálně dělí „velké názorové rozdíly“. Napětí mezi Paříží a Berlínem je prý tak velké, že už z něj začínají mít obavy i ostatní evropské vlády.
„Pevně doufáme, že k sobě Německo a Francie zase brzy najdou cestu,“ řekl listu Financial Times Deutschland prezident jedné ze členských zemí EU, který si přál zůstat v anonymitě.
Kdy se tak ale stane, je ve hvězdách. Jisté je, že na dnešním eurosummitu to nebude. Spíš naopak.
I když mají šéfové vlád oficiálně debatovat o strategii na podporu růstu evropské ekonomiky, Francois Hollande má v plánu vytáhnout téma, které na Němce působí jako červený hadr na rozzuřeného býka. A sice takzvané eurobondy.
Berlín už v úterý do Paříže vzkázal, že společné dluhopisy zemí eurozóny „nejsou tou správnou cestou“ a že je nepovažují za téma, které by se mělo dnes v Bruselu byť jen naťuknout.
Prezident Hollande jako by neslyšel. Eurobondy podle něj na summit patří, a tak s nimi prostě vyrukuje a hotovo. Ať už Němci říkají cokoliv.
Toho, že by si proti sobě popudil krom Německa i další země EU, se Francois Hollande nebojí. Na své straně má ostatně řadu vlivných spojenců.
Eurobondy podporují kromě už zmiňovaného Španěla Rajoye také italský premiér Mario Monti, vlivný šéf euroskupiny Jean-Claude Juncker, Evropská komise, OECD, dokonce i britský premiér David Cameron (a to jako způsob, jak uklidnit trhy, pokud by Řecko muselo opustit eurozónu).
I přední evropští ekonomové jsou přesvědčeni, že nejlepším řešením by bylo, aby země platící eurem společně sdílely i celkový dluh všech eurostátů, protože by to pomohlo obnovit důvěru na světových finančních trzích. Proč tedy Němci tolik vyvádějí? Odpověď je zřejmá: právě Němci by totiž dluhy ostatních zaplatili.
Logika eurobondů je jasná – ti nejsilnější táhnou z bláta ty nejslabší. Německá ekonomika je jednoznačně tou nejstabilnější v Evropě. A její náskok před ostatními se navíc stále zvětšuje.
