Za kulisy událostí - Sociální demokracie je nepochybně demokratickou stranou, zároveň běží v provozu všudypřítomných vnitrostranických dohod, kde více než tajné demokratické hlasování rozhodují předem sjednané obchody vnitřních frakcí.
O víkendu ve vítkovickém plynojemu fungovaly s neobyčejnou důsledností a důkazy na to jsou minimálně dva.
Za prvé výsledek expředsedy pražské sociální demokracie Jiřího Bodenlose, který kandidoval na místopředsedu vlastně pro své zviditelnění a pak také natruc nenáviděnému Jiřímu Dienstbierovi.
Po noci ze čtvrtka na pátek, kdy se volební dohody pekly, dostal Insider z prostředí vyjednavačů informaci, že pro Bodenlose bude k dispozici sto hlasů. „Rozhodl jsem se sehnat sto hlasů pro Bodenlose. Teď jich mám asi padesát,“ svěřil se před volbami jeden z vyjednavačů této dohody. Nakonec dosud málo známý straník, který se do čela pražské organizace vlastně dostal jen díky roztržce mezi Dienstbierem a tradičním proudem sociálních demokratů z magistrátu, získal 99 hlasů – jen o jeden méně, než bylo avizováno.
Druhý příklad přesně nastavené hlasovací mašiny přinesl výsledek Lubomíra Zaorálka a Zdeňka Škromacha, kdy obě „dvojky“ v mocenských táborech (za Sobotkou, resp. Haškem) dělil po sečtení voleb jeden jediný hlas. Zaorálek získal 412 hlasů, Škromach 413.
Hlasovací blok delegátů, kteří ctili sjezdové dohody, tak činil zhruba dvě třetiny všech volitelů.
Abychom ještě více doložili, jak důsledně bylo na sjezdu koordinováno hlasování jednotlivých regionů, vraťme se k příběhu Jiřího Bodenlose.
Ten, ačkoli jde o pražského sociálního demokrata a navíc o straníka dosud nevýrazného, získal potřebnou nominaci na poslední chvíli, a to nikoliv od své pražské, ale od liberecké krajské organizace. Na první pohled nečekaná podpora ze severu Čech není pro znalce poměrů v ČSSD až tak překvapivá, protože Liberec stejně jako Praha patří dlouhodobě mezi odpůrce svrženého místopředsedy Jiřího Dienstbiera.
Na nominační konferenci do Liberce přijeli před sjezdem požádat o podporu Bodenlos i Dienstbier a po několika hlasováních se Liberečtí přiklonili k Bodenlosovi. Ten na společné „hře“ krajů rozhodně netratí, i když ve volbě neuspěl. Pro porovnání – Jiří Dienstbier získal na svou stranu na sjezdu 237 delegátů.
Už samotná kandidatura na místopředsedu mu otevřela cestu do širšího vedení strany, tedy předsednictva. Jednak dostal možnost se představit a připomenout na nejvyšším stranickém plénu a pak v sociální demokracii platí, že kandidáti do jejího vedení jsou považováni za téměř jisté členy předsednictva (volí se na nejbližším zasedání zhruba dvousetčlenného ústředního výkonného výboru).
Martina Machová
Foto: Ludvík Hradilek/Aktuálně.cz