Portrét - Francois Hollande platil i v rámci francouzské Socialistické strany dlouhou dobu za příliš nezajímavého a přímo nudného funkcionáře, který to nikdy nemůže dotáhnout daleko.
Vše se změnilo s volebním neúspěchem jeho mnohaleté partnerky Ségolène Royalové, která v roce 2007 prohrála v souboji o Elysejský palác s Nicolasem Sarkozym.
Hollande ještě téhož roku vyměnil Royalovou za ambiciózní novinářku Valérii Trierweilerovou a ta začala okamžitě pracovat na tom, aby první tajemník socialistů mohl pomýšlet na prezidentskou funkci.
Kromě toho, že musel zhubnout o deset kilogramů, začalo jeho okolí postupně bourat Hollandovu image šedé úřednické myši. Tu získal nejenom diplomem z prestižní Národní školy pro státní úředníky. Hollande absolvoval také neméně prestižní Institut politických studií v Paříži a od roku 1988 je poslancem Národního shromáždění.
V kancelářích francouzských socialistů vysedával na nejrůznějších úrovních již o devět let dříve.
Právě díky pověsti nezáživného úředníka zaostával ještě před rokem v průzkumech veřejného mínění za někdejším ředitelem Mezinárodního měnového fondu, charismatickým sukničkářem Dominiquem Straussem-Kahnem.
Francouzi byli ale současným prezidentem Sarkozym a jeho politikou tak znechuceni, že po pádu šéfa MMF, který v newyorském hotelu obtěžoval pokojskou, vzali zavděk i Hollandem. Tím spíše, že tajemník socialistů za sebou žádné velké avantýry neměl a veřejnost dokázal přesvědčit, že je čestným mužem.
Pak už jen stačilo přijít s ekonomickým programem, který se většině Francouzů zdá být přijatelným řešením stávající ekonomické krize.
Hollande chce posunout termín schválení vyrovnaného rozpočtu až na rok 2017 a zároveň nedopustit, aby se fiskální pakt, který sjednal Sarkozy, stal součástí francouzské ústavy.
Sází v prvé řadě na prorůstová opatření a věří, že již příštím rokem díky nim zaznamená francouzská ekonomika konjunkturu, byť jen mírnou, na úrovni dvou procent.
Přispět k tomu mají i masivní státní investice do bytové výstavby. Každým rokem chce postavit půl milionu nových bytů, z toho 150 tisíc sociálních. Má také v úmyslu vytvořit 70 tisíc nových pracovních míst pro učitele, zejména ty středoškolské. Věří, že nově vyplácené mzdy pomohou stagnující spotřebě domácností.
Zdanit chce výhradně bohaté Francouze. Ty s příjmy nad 150 tisíc eur ročně 45 procenty, ty, co vydělávají milion, pak ještě mnohem radikálněji. Navrhuje pro ně daň ve výši 70 procent. Hodlá také zrušit daňové úlevy na majetky přesahující 1,3 milionu eur. Středním a malým podnikům naopak sníží daně na 30 a 15 procent.
Cenu svých reforem odhaduje v případě svého pětiletého mandátu na dvacet miliard eur. Za stejný čas chce vybrat na daních bohatých 29 miliard.
Jeho soupeř, který je nejméně oblíbeným prezidentem země galského kohouta po druhé světové válce, tvrdí, že je to učiněný nesmysl a že Hollande bude pro Francii znamenat „ekonomickou katastrofu“.
A varuje, že kandidát socialistů se bude muset opřít o komunistickou levici okolo Jeana-Luca Mélenchona, která má ještě radikálnější recepty, nejenom v souboji o Elysejský palác, ale také v případě, že socialisté vyhrají červnové volby do Národního shromáždění.