Rozhovor – Když vedl šest let jednu z největších tuzemských chemiček Lovomechii, byl Richard Brabec zvyklý, že věci odsýpají a že se může věnovat problémům, které vyžadují jeho pozornost. Jako ministr musí mnohem víc času věnovat přestříhávání pásek, médiím, vysvětlování. „Na to jsem si musel zvyknout, že to nejde tak rychle,“ říká ministr životního prostředí.
Jsme na začátku léta, řada lidí míří na Šumavu, tak začněme s ní. Čekal jste před nástupem na ministerstvu, že právě ona bude tak silné téma?
Trochu tušil, protože jsem byl upozorněn předchůdci a lidmi, se kterými jsem o problematice rezortu hovořil. Šumava je téma, ale kdybych to vnímal jako normální člověk bez souvislostí, tak by mě to nikdy nenapadlo. Pochopil jsem, že je to strašně latentní problém, který se dvacet let v zásadě pořád převaluje. Už chápu, proč to tak je, proč je to tak zásadně jiné než v jiných národních parcích.
Právě, proč se tak nemluví například o Krkonoších?
Těch důvodů je několik. Za prvé park Šumava je největší z národních parků. Za druhé je to zóna bezzásahovosti, kde proti sobě stojí dva tábory. Místní obyvatelé, kteří to mají před očima a bezzásahové území si spojují se suchým lesem. Druhá skupina lidí, kam patří jiní vědci a řada nevládních organizací, říká, že je to přirozený vývoj. Příroda se takto obnovuje, horské smrčiny takto fungují... Třetí aspekt je, že v parku jsou obce. A ty říkají, že se jim před lety slibovalo, že bezzásahová zóna bude daleko menší a že budou z parku víc profitovat. Ten aspekt je i komerční, mluví se o různých developerských projektech. Například u pana prezidenta a dalších lidí to podle mě vychází z toho, že to tam má rád. Spousta vlivných lidí tam má chaty a domy, Šumavu vnímají jako Blaník. Je to český symbol.
A vy teď chcete pustit lidi i do těch nejstřeženějších částí.
Šumava má tisíc podob. Má na jedné straně silně komerční Lipno a pak má Modravu, Prášily nebo Horskou Kvildu. Někde uprostřed vede cesta, kdy se všechny strany shodnou na kompromisu, což se možná povedlo v poslední době. Mluvím o dohodě na rozsahu bezzásahovosti v řádu 25 procent. Co se týče zákona o národním parku Šumava, problém je, že ten by byl buď příliš obecný, nebo naopak příliš svazující a kvůli každé úpravě stezek by se musela dělat novela. Proto jsme se pokusili udělat úkrok stranou a udělat zásadní novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, na níž se podíleli i ředitelé parků. Říkáme: Udělejme to moderněji, méně komplikovaně, nevažme první zónu na vstup, vytvořme například klidové území, kam se nebude smět vstoupit v určitých měsících roku. Některé oblasti budou ale stále zavřené kvůli vzácným rostlinám či živočichům, což vyhlásí správa. Udělejme to jinak, je to opak vůči dosavadní rigiditě.
Jenže český turista umí být pěkný hulvát.
Někdy, bohužel. Když se jdete podívat na některá ta cenná místa, zjistíte, že lidé tam chodí i přes zákaz. Nemáme německou disciplínu, tam to lidé respektují. Na druhou stranu chceme lidem důvěřovat a tu možnost jim dát.
Jestli tomu dobře rozumím, když tento zákon změníte, tak to bude mít dopad i na další parky, o kterých se třeba teď nemluví. Je to tak?
Ano. Ty změny jsou v zásadě v tom, že se pro všechny parky stanoví základní ochranné podmínky, tedy zákazy. Stanoví se tam, co je zakázáno, což by platilo pro všechny parky, například zákaz rozdělávání ohňů, těžba surovin nebo výstavba průmyslových komplexů. Těch zákazů je zhruba dvacet. Pak tam bude řečeno, co platí v obcích, které se v parcích nachází. A už tam nebude řečeno, kam se smí a kam nesmí. Dnes máte první zónu, kde nemůžete jinam než na stezky. Novela by toto zrušila a zavedla klidová území. Správy nebo ministerstvo by ale formou výjimek mohly omezit přístup tam, kde to je opravdu specifické či citlivé.
Takže se všechny parky víc otevřou lidem?
Ano. Víc, než je to dosud. Ale určitě ne všechna místa. Jsou místa, která svým charakterem, zejména z hlediska ohrožených druhů, neumožnují, aby tam lidé šlapali volně. To jsou ta klidová území, která budou rozlišena na místa, kde budou jenom stezky, ale zdaleka to nebude jenom první zóna. Některá klidová území budou zavřená asi komplet, některá by byla zavřená pouze v určité části roku. V jiných oblastech by se to ale uvolnilo. I v dnešní první zóně by se dalo v některých oblastech chodit volně, což je průlom.
Každopádně ta nová pravidla by platila jak pro Šumavu, tak pro Krkonoše, Podyjí a České Švýcarsko, což jsou dnes národní parky?
Ano, ve všech parcích se stane to samé.
A správy těchto parků si budou moct říct, kde vyhlásí ony klidové zóny, kam se nesmí nebo smí jen někdy v roce?
Ano. A to dneska nešlo. Bylo řečeno, že je tady nějaká zóna, kam nemůžete a tím to haslo. Další věc, kterou chceme prosadit nezávisle na novele, je, že se objednáte přes internet a dostanete pořadové číslo. Třeba na řeku v chráněné oblasti pustíme jen dvacet lodí denně. V zahraničí tohle normálně funguje. To, čeho se přírodovědci bojí, je, že kdybychom do těch oblastí pustili v létě tisíce lidí, tak to pak bude jako na Václaváku. V době internetu si dopředu objednáte návštěvu. A sami uvidíte, že se na vodu nedostane denně více jak 200 lidí a zda už není kapacita vyčerpaná.
A pokud by mě tam nějaký správce chytil bez povolení, dostanu pokutu?
V každém případě. Technických možností je samozřejmě více. Turnikety samozřejmě nebudou, jsou tam ale počítače a sčítače, kolik lidí kolem projde. Tak se dělají statistiky průchodu například i zakázanými oblastmi.
To by platilo už od příštího roku?
Rád bych, technicky to není problém. Je tam ještě další možnost, která se nám velmi líbí a je běžná v zahraničních parcích. A to jsou výlety s průvodcem i v opravdové divočině, kterou s vámi projde.
To se dnes nedělá?
V podstatě ne. V každém případě ne v první zóně. Takovou výpravou samozřejmě zabijete několik much jednou ranou. Budete mít lidi vedené profíkem, který jim toho navíc o té oblasti řekne mnoho. Uděláme vše pro to, abychom otevřeli celou řadu dalších programů na šetrnou turistiku. Chceme otevřít další stezky, cyklostezky, úseky spojující řeky. Chceme Šumavu opravdu otevřít lidem, aby viděli, co ta divočina je. Jsem hluboce přesvědčen, že lidí, kteří si přejí uchovat Šumavu divokou, je spousta. A zároveň se na to rádi půjdou podívat. Jde o to, v jakém rozsahu to dovolíme.
Luboš Kreč
