Zahraničí – Největší skandál, který za téměř čtyři a půl roku jejího fungování postihl Obamovu administrativu, se poprvé dostal do nejbližšího okolí samotného amerického prezidenta.
Obamův mluvčí přiznal, že vysocí činitelé Bílého domu věděli už před měsícem o ostudném chování daňové správy, která si pro své kontroly účelově vybírala neziskové organizace a občanské iniciativy blízké opoziční Republikánské straně. Informaci o skandálu však Obamovi nepředali.
Pro Obamu jde hned o trojí vážnou nepříjemnost.
1. Mezi těmi, kdo o vážných zjištěních inspekce daňového úřadu věděli – a prezidenta o nich neinformovali –, byl personální šéf Bílého domu Denis McDonough. Pro lepší pochopení: jde o člověka, který je tradičně pravou rukou prezidenta, „hlídačem dveří“, jenž vybírá, jací lidé i informace se k americkému prezidentovi dostanou. (Tím, kdo se na ikonické fotografii vyděšeného prezidenta George Bushe z 11. září 2001 naklání k jeho uchu, aby mu řekl o útoku na Světové obchodní centrum, byl tehdejší personální šéf Bílého domu Andy Card.)
Obamův mluvčí se na tiskovém brífinku pokusil učinit odpovědnou právní zástupkyni Bílého domu, která podle něj usoudila, že věc zatím nepatří na prezidentův stůl, neboť vyšetřování nebylo tou dobou ukončeno. S tímto doporučením informaci předala McDonoughovi.
Vysvětlení je to chatrné, neboť to není právník Bílého domu, ale právě šéf prezidentovy kanceláře, kdo má disponovat dostatečně spolehlivým politickým úsudkem, aby dokázal rozlišit informace, které potřebuje prezident znát. McDonough v daném případě selhal a Obama bude muset rychle vyřešit otázku, zda chce on jako prezident nést za toto selhání politickou odpovědnost.
2. Nejbližší spolupracovníci prezidenta Obamy ještě o víkendu srdnatě tvrdili, že v Bílém domě o závěrech zprávy inspektora daňového úřadu nikdo do minulého týdne, kdy byla zjištění zveřejněna, nevěděl.
Po pondělním brífinku je jasné, že – vybranými slovy řečeno – mátli veřejnost. Naposledy tak učinil před dvěma dny klíčový politický poradce prezidenta Dan Pfeiffer, a to při celé sérii svých vystoupení v nedělních diskusních pořadech v hlavních amerických televizích.
Na Obamovu administrativu to vrhá velmi nepříznivé světlo. Vyhlíží jako organizace, která to nemyslí s Američany upřímně a snaží se ututlat věc nejvyššího veřejného a politického zájmu. Je to problém i pro prezidenta osobně, který si dlouhodobě a stabilně uchovává v očích Američanů pověst upřímného a férového člověka.
3. Skandál kolem politicky motivovaných účelových kontrol se vzhledem k novému zjištění nepodaří Obamovi ještě nějakou dobu uložit k ledu. Jde přitom o záležitost, která je pro jeho úspěch ve třech a půl letech zbývajících do jeho prezidentské penze klíčovější než jiné aféry, například ta s utajováním informací týkajících se teroristického útoku na ambasádu v libyjském Benghází.
Obama své druhé funkční období uvedl inauguračním projevem, ve kterém se pokusil Američany přesvědčit, že éra omezování pravomocí a působnosti vlády skončila a je třeba se vrátit k rozumnému a efektivnímu rozšíření jejích kompetencí.
Skandál, kdy daňový úřad, který by měl být symbolem politické nestrannosti a nezaujatosti, šikanuje politické oponenty prezidenta, podrývá tuto politickou strategii Obamy velmi vážným způsobem.
Po pondělku je zřejmé, že pouhá výměna šéfa daňové správy nebude na utišení skandálu a vybřednutí Obamy z jeho tenat stačit.
Pavel Tomášek