Glosa - Nedávné odstoupení Penzijního fondu ING (ING PF) z druhého pilíře penzijní reformy je bráno jako špatné vysvědčení stavu reformy a toho, jakou má (malou) podporu. Možná však ukázalo ještě více:
a) ING se dívá na reformu s nadhledem „z prvního patra“, většina ostatních fondů ale tak maximálně „z přízemí“.
Rychlá výměna na pozici prezidenta Asociace penzijních fondů v reakci na krok ING PF (Jiří Rusnok byl prezidentem právě za ING) je úsměvná. Byť přišla po vzájemné dohodě, což se ve finančním světě říká vždycky - a někdy to tak i opravdu je.
Lze naprosto souhlasit s názorem, že prezident asociace by měl „držet“ většinový názor jejích členů. Na druhé straně tento krok prozrazuje, že od této většiny nemůžeme čekat nějaký objektivní, veřejně prezentovaný názor, který by dokonce nějak reflektoval rizika klientů-občanů. Spíše čekejme jen souhlasné pokyvování hlavou a boj o klienty. Pro našince je sdělení ING o to zajímavější a podnětnější.
b) ING mohlo mít i další „vlastní“ důvody a nebýt jich, možná by její názor nebyl tak vyhraněný.
Hospodaření nizozemské bankovní a finanční skupiny ING je výrazně negativně poznamenáno restrukturalizací související s podmínkami přijetí finanční pomoci od státu v letech finanční krize. Restrukturalizační plán v kombinaci s novými podmínkami evropské bankovní regulace vede banku k přísnějšímu hodnocení rizik i k prodeji některých aktiv.
Přísnější hodnocení rizik, pečlivější výběr regionů a aktivit působnosti, pokračující prodeje aktiv (prodej ING PF nelze v principu také vyloučit) i celková atmosféra ve skupině tak mohly teoreticky ovlivnit i rozhodování vedení penzijního fondu.
Ještě jedna poznámka. ING bychom mohli snad podezírat, že jednalo pod vlivem vlastních „soukromých“ důvodů. Ale v případě Jiřího Rusnoka se takové hodnocení přijímá ztěžka. Jde o odborníka, který se penzijní reformou dlouhodobě zabývá. Bývalý ministr financí, člen NERV, od roku 2005 do „včerejška“ prezident APF - to má jistě svou váhu. I proto je kolem „zpátečky“ ING PF tolik ruchu.