Zahraničí – Česká republika bude v pátek inaugurovat prezidenta, Venezuela krátce poté (časový posun je šest hodin) svého prezidenta pochová. Hugo Chávez zemřel v úterý před desátou večer středoevropského času poté, co jeho rakovinou oslabené tělo nezvládlo infekci dýchacích cest.
U prezidentů, králů nebo premiérů, kteří zemřou ve funkci či na trůnu, se často nabízí k oficiálnímu oznámení otázka: Opravdu? Mluvíme o zemích, které mají daleko k demokracii a veškeré dění v nejvyšších politických kruzích je obestřeno tajnostmi a mlžením. Kolikrát už se spekulovalo, že vedení té či oné země tají zprávy o zdravotním stavu vůdce či přímo o jeho skonu, aby se připravilo na „den poté“ a učinilo vše pro hladké předání moci.
Venezuela není výjimkou. Chávezův režim byl podivným slepencem, který se pohyboval někde na rozhraní mezi diktaturou a demokracií, a takové byly i poslední dny prezidenta.
Chávez se vrátil z léčení na Kubě v polovině února a viceprezident Nicolás Maduro ještě minulý týden tvrdil, že je při vědomí, a ačkoliv mluví s obtížemi, písemně udílí pokyny.
Jenže od návratu se nikde neobjevila Chávezova fotografie ani videozáznam a prezidentův předtím hojně využívaný účet na Twitteru mlčel. Samozřejmě to vedlo k dohadům, že Caracas skutečný stav věcí tají, nebo že dokonce prezident je už po smrti.
Trvá to, než se dohodnou civilisté u moci s armádními špičkami, než se vyjedná, kdo co má dělat a co říkat, aby vše proběhlo hladce. Zda byl Chávez mrtev už dříve, nebo ne, se patrně dozvíme za nějakou dobu. Měsíce či roky, až někdo promluví. Nebylo by to poprvé.
Dnes už víme podrobnosti o snad nejznámějším případu utajené smrti a umírání vůdce. Stalina. 1. března 1953 ho našel večer člen ochranky na podlaze v jeho sídle v Kuncovu nedaleko Moskvy.
Zavolal politiky z okolí Stalina. Beriju, Molotova, Chruščova a další. Ti dali chroptícího, ale bezvládného diktátora převléknout do čistého oblečení, a zatímco umíral po mozkové mrtvici ještě další čtyři dny, v sousední místnosti rozhodovali, jak budou vládnout dál (zrovna v úterý uplynulo od Stalinovy smrti šedesát let).
Velmi se spekulovalo o tom, že sovětské vedení v listopadu 1982 několik dní tajilo smrt Leonida Brežněva, aby se dohodlo na jeho nástupci. Podle svědků z řad ochranky tomu ale tak nebylo.
Brežněva našel ráno v posteli také bodyguard a zavolal jako prvnímu bývalému šéfovi KGB a druhému tajemníkovi strany Juriji Andropovovi. Ten přijel sám a vzal kufřík s osobními poznámkami a archívem generálního tajemníka. Jeho úmrtí pak sovětská tisková agentura TASS oznámila ještě téhož dne odpoledne a Andropov se stal nástupcem Brežněva den poté.
Přece ale jednou k oddálení zprávy o smrti za Brežněva došlo. 18. prosince 1980 zemřel dlouholetý premiér Alexej Kosygin. Ale zrovna den předtím, než měl Brežněv narozeniny.
Aby se nekazily oslavy, oficiální zpráva o smrti předsedy vlády vyšla až po třech dnech, přestože média v zahraničí už o ní informovala dříve.
Zcela jiný způsob, velmi otevřený, zvolilo v roce 1999 Jordánsko. Oznámilo, že král Husajn se vrací z léčení v USA domů letadlem, protože transplantace kostní dřeně se nezdařila. Ačkoliv to nebylo řečeno a napsáno přímo, bylo každému jasné, že král spěchá, aby zemřel doma. Což se také za několik hodin stalo.
V muslimských zemích je složité smrt politiků dlouho tajit, protože na základě islámského předpisu musí být tělo uloženo do země do druhého dne od skonu.
Izraelský premiér Ariel Šaron zůstal napojen na přístroje po těžké mozkové příhodě v roce 2005. Kolovaly zvěsti, že později zemřel, ale bylo to drženo v tajnosti, aby Palestinci a vůbec Arabové, kteří Šarona nenáviděli, neoslavovali v ulicích.
Nedávno ale izraelská média přinesla zprávu, že expremiérovi ukazovali fotografie jeho rodiny a je možné, že něco vnímá. Fotografii či jiný důkaz ale nikdo neviděl.
A konečně se nelze nezmínit o Severní Koreji. O smrti vůdce poslední stalinistické diktatury na světě Kim Čong-ila se svět dozvěděl v pondělí 19. prosince 2011, den po smrti Václava Havla.
Jihokorejská rozvědka ale poté uvedla s odvoláním na své zdroje, že Kim zemřel ve skutečnosti v sobotu, den před Havlem, ale vedení Severní Koreje pak tajně jednalo o novém uspořádání moci a zveřejnění zprávy pozdrželo.
Nicméně zakladatel komunistického režimu a jeho první vůdce Kim Ir-sen byl v roce 1994 po své smrti prohlášen věčným prezidentem. Severní Korea je tak jedinou zemí, kde je oficiálně hlavou státu člověk, který už nežije.
Martin Novák
