Za kulisy událostí – Generálové české armády dostanou v nejbližších letech k dispozici novou významnou sílu, kterou budou moct nasadit do pole. Půjde o civilisty, kteří při zaměstnání chodí na cvičení, kde trénují ostrou střelbu nebo podstupují kurzy přežití. Ze současných necelých 1300 dobrovolníků se má stát poloprofesionální sbor o síle až pěti tisíc mužů a žen. „I události na východě Ukrajiny potvrzují, že je potřeba mít k dispozici několik tisíc vycvičených a patřičně motivovaných záložáků,“ říká ministr obrany Martin Stropnický.
Zákon posilující roli takzvaných aktivních záloh začalo ministerstvo sepisovat ještě v éře Alexandra Vondry, dokončilo jej ale až nyní. Do parlamentu zamíří na podzim jako součást branných zákonů, které mimo jiné dají vládě možnost zavést i v době míru povinné odvody. „Předpokládám, že zákon projde bez komplikací,“ dodává Stropnický.
Hlavním důvodem k posílení záloh je obava, že současných dvacet tisíc profesionálů nebude v případě krize stačit na zajištění všech úkolů. Armáda chce mít tedy možnost sáhnout po dalších lidech, které by mohla nasadit například k hlídání elektráren nebo na stavbu bariér při velkých povodních.
Novela dokonce počítá s možností, že by aktivní zálohy vyjížděly i na zahraniční mise. „V době míru je výrazně levnější držet si pět tisíc vycvičených záložáků než platit pět tisíc profesionálů,“ argumentuje Pavel Ťulák z generálního štábu, který se na přípravě zákona podílel. Podobný model již zavedly například také USA, Velká Británie nebo Polsko.
Ani posílení aktivních záloh ovšem nebude zadarmo. Obrana počítá s tím, že financování pětitisícové „paralelní“ armády vyjde na 450 milionů korun ročně. Podle vojenských plánovačů je totiž potřeba zvednout odměny, které budou záložáci dostávat – každý má mít nově nárok na paušální odměnu ve výši dvanáct tisíc ročně a v průměru téměř tisíc korun za každý den cvičení.
Studentům vysokých škol pak chce armáda nabídnout dvacetitisícové stipendium, pokud se rozhodnou pro vstup do záloh. „Potřebujeme přilákat mladé vzdělané lidi, které lákala služba v armádě, ale kteří zároveň chtějí dělat kariéru v civilním zaměstnání,“ vysvětluje Ťulák. Na oplátku se ale lidé musí zavázat, že budou sloužit po dobu minimálně tří let.
Velkou změnu k lepšímu ovšem pocítí zaměstnavatelé. Dnes musejí ze zákona uvolnit příslušníka aktivních záloh na cvičení či nasazení, od státu za to ale nic nedostávají. Generální štáb jim proto nově slibuje vyplácení tisíců korun, pokud bude jejich člověk povolán. Bez ohledu na jeho skutečný příjem mají firmy dostávat kompenzaci ve výši dvou třetin celostátní průměrné mzdy, která dnes přesahuje 26 tisíc korun hrubého. U reálného nasazení to má být dokonce sto procent průměrné mzdy – v závislosti na tom, kolik dní bude nasazení trvat. „Kompenzace pro zaměstnavatele jsou klíčovou podmínkou. Většina z nás totiž dnes chodí na cvičení v rámci své dovolené,“ říká Vladimír Palička, který v zálohách slouží šest let.
Ministerstvo obrany dosud na svém webu společnostem pouze vysvětlovalo, že zaměstnávání záložáků mají brát jako věc prestiže. „Může se pak stát, že firmy svého zaměstnance sice uvolní, ale pak ho z jiných důvodů propustí,“ zdůrazňuje význam kompenzací Ťulák.
Kromě nich však bude muset armáda vyřešit ještě jeden problém: zabezpečit pro nováčky patřičnou výstroj. Ta dnes totiž mnohdy chybí i samotným profesionálům. „Situace je dnes taková, že boty, které fasujeme, se po pár kilometrech chůze začnou rozpadat. Raději si tedy v army shopech kupujeme vlastní,“ dodává Palička.
Vladimír Šnídl
