Byznys - Radost z podnikání je vlastnost, která v posledních dvaceti letech nejvíc odlišovala Čechy od okolních zemí. Postupně však poznávají odvrácenou tvář byznysu.
Do listopadového převratu nebyl v Česku prakticky žádný soukromý podnikatel. V prvním roce České republiky jejich počet dosáhl 440 tisíc a od té doby se zdvojnásobil. Z toho 170 tisíc podnikatelů zaměstnává někoho dalšího.
Takový vzestup nemá v Evropě srovnání. Češi doháněli, co jim bylo během čtyřiceti komunistických let upřeno, a do podnikání se pouštěli o to víc, protože neznali rizika.
Aspoň tak zdůvodňuje český unikát sociolog Jiří Večerník ve studii „Individuals and Households in the Czech Rebublic and CEE countries“ (Jednotlivci a domácnosti v ČR a zemích střední Evropy).
Zlatá devadesátá léta
V Česku začalo s vlastním podnikáním před rokem 1990 pouze 1,4 procenta domácností a na Slovensku jen o málo víc, přitom v Polsku 7,5 procenta a v Maďarsku okolo deseti procent. Večerník tím připomíná, že polský a maďarský komunistický režim toleroval živnosti zvláště v zemědělství.
Sociolog využívá dotazníkovou akci SOCO z roku 1995, která zjistila, že Češi i Slováci už tehdy své zdržení v zásadě vyrovnali. Zároveň ukázala, jak byli Češi z podnikání nadšeni.
Skoro 40 procent si pochvalovalo, jak jejich podniky či živnosti dobře fungují, 45 procent konstatovalo, že přežijí. V Polsku, Maďarsku i na Slovensku hlásilo prosperitu jen 15 procent podnikatelů, 40 procent ovšem připustilo, že se potýká s potížemi nebo že podnik brzy skončí.
Bez zkušeností a bez vzdělání
V roce 2008 už zaměstnávaly živnosti v Česku šestnáct procent práceschopného obyvatelstva. Ve střední Evropě hlásilo vyšší čísla pouze Polsko, ale jenom zásluhou silného soukromého sektoru v zemědělství. Bez rolníků zabíraly české živnosti patnáct procent pracovního trhu, v ostatních středoevropských zemích kolem deseti.
Večerník zjistil, že nedostatek předchozích zkušeností Čechy spíše motivoval k dobrodružným projektům. Svědčí o tom srovnání se zeměmi na západ od českých hranic. Více než třetinu živnostenského stavu tvoří v Německu a Rakousku vysokoškoláci, které k úspěchům v soukromém byznysu předurčuje elitní vzdělání. Mezi zaměstnanci přitom mají sotva pětinový podíl. Také v Maďarsku a Polsku absolvuje univerzitní průpravu okolo 30 procent živnostníků.
V Česku a na Slovensku však podniká v zásadě kdokoli. Přes osmdesát procent podnikatelů na vysokou školu nechodilo, nebo ji nedokončilo.
Zbohatne každý
„Vývoj živností se v Polsku a Maďarsku ubíral pod komunistickým režimem jinou cestou a v obou případech rozdílně ve srovnání s Československem. Jeho následnické země ovšem předvedly ohromující nárůst počtu živností, Česká republika ve větší, Slovensko v menší míře. Nezávislé aktivity nejsou v Česku pouze častější, ale také víc ovlivňují příjmy než na Slovensku a v jiných středoevropských zemích,“ shrnuje Večerník vývoj před ekonomickou krizí a odkazuje se na evropský výzkum SILC z roku 2008.
Domácnosti tuzemských živnostníků tehdy měly k dispozici o deset procent vyšší finanční částky než rodiny zaměstnanců. Tím se Češi podobali Němcům a Rakušanům. Na Slovensku vydělávali živnostníci stejně jako zaměstnanci, v Polsku a Maďarsku na tom byli o dvě až tři procenta hůře.
Přispěla k tomu daňová politika českého státu, kterou dosud určuje zakladatelské nadšení 90. let. Analýzy OECD ukazují, že čeští živnostníci mají oproti zaměstnancům vůbec největší výhody v celé Evropě. Platí poloviční sazbu sociálního a zdravotního pojistného, reálně ovšem platí ještě méně díky systému odpisů a paušálů.
S dočasným úspěchem
V roce 2008 nastala krize a podnikatelský zázrak skončil. Rodinné účty z databáze Českého statistického úřadu ukazují, jak dramaticky se situace za poslední čtyři roky změnila. Před krizí překračovaly čisté výdaje živnostníků podle statistického úřadu o pět procent výdaje zaměstnanců. Loni se tyto částky vyrovnaly a počátkem letošního roku zřejmě nastal úplný zlom. Průměrný zaměstnanec měl v prvním čtvrtletí k dispozici o deset procent vyšší částku než živnostník.
Češi tak přestali být výjimkou z pravidla, kterého si byli už před dvaceti lety vědomi zkušenější Maďaři nebo Poláci a které popsal Eurostat v předloňské studii „In-work poverty in the EU“ (Chudoba pracujících v EU).
„Riziko, že se lidé propadnou do chudoby, i když pracují, je u živnostníků dvaapůlkrát větší než u závislých zaměstnanců. Ve starých členských zemích EU je chudobou ohroženo 16 procent živnostníků, mezi zaměstnanci je to pouze šest procent,“ upozorňují bruselští experti.
V krizovém období platí zmíněné pravidlo dvojnásob. „Nové živnosti vznikají stále častěji jako reakce na hrozbu nezaměstnanosti, někdy pouze s dočasným úspěchem,“ vysvětluje Eurostat.
