Byznys - Přes vládní rétoriku o snižování nákladů práce vyrostla během tří krizových let cena za jednoho českého pracovníka o 13 procent. Zvýšila se dvojnásobným tempem proti evropskému průměru.
Platí to i po očištění o inflaci. Reálné náklady na práci vyrostly v letech 2008-2011 o šest procent, přitom v sousedním Německu jen o dvě procenta.
Příliš blízko Německa
Údaje Eurostatu odhalují tři hlavní důvody, proč se Čechům zhoršuje jeden z hlavních parametrů, podle kterého se řídí investoři.
Základním důvodem je přirozený trend, který vyrovnává mzdovou úroveň v různých zemích. Čeští pracovníci berou v přepočtu na eura třikrát méně než kolegové ze sousedního Německa či Rakouska. Tak velký rozdíl neexistuje mezi sousedy nikde v Evropě.
V přepočtu na národní měnu rostou mzdové náklady obdobně také v Polsku a na Slovensku. Tyto země také sousedí s Německem, resp. s Rakouskem, sdílejí s nimi však výrazně kratší hranici než Česko.
Poláci a Slováci navíc zažili v minulých třech letech větší zdražování než Češi a reálná cena jejich práce rostla pomaleji, v Polsku dokonce stagnovala.
Silnější koruna
Tuzemskou práci zdražuje posilující koruna. Patří v rámci Evropské unie k pěti evropským měnám, které se nevážou na dominantní euro.
Během krize posílily švédská a česká koruna, a tím z pohledu eurozóny přispěly ke zvýšení mzdových nákladů ve Švédsku a Česku.
Z pohledu Němců a dalších zemí eurozóny naopak poklesly náklady na práci ve Velké Británii, Polsku a Maďarsku, i když v národní měně si tamní pracovníci nominálně polepšili. Práci v těchto zemích zlevnily oslabující kurzy libry, zlotého a forintu.
Velké propouštění
Česko zažilo během posledních třech let relativně velké propouštění, když se počet zaměstnanců snížil o 200 tisíc, resp. o pět procent. To se nedá srovnat se Španělskem nebo Irskem, kde ubylo přes desetinu pracovních míst, na druhé straně ani s Německem, Rakouskem nebo Polskem, kde počet pracovních míst vyrostl o jedno až dvě procenta.
V zemích, kde se propouští a kde přesto nedochází k masovému rušení pracovních míst, dochází automaticky ke zvýšení průměrných platů. Firmy totiž propouštějí nejdříve méně kvalifikované, a tím i méně placené pracovníky. Průměrný plat potom paradoxně roste.
Podobný efekt nastal v Itálii, kde má krize vážnější dopady, přesto reálné mzdy vyrostly o čtyři a půl procenta. Pokud tedy nepřišli o práci, polepšili si italští zaměstnanci nejvíce po těch českých.
