Byznys – Od ruského medvěda přes arabské šejky až po euroúředníky, všude touží vylepšit nedokonalost internetu. Proto je kolem jindy málo sledované konference Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) takové rušno.
Uniká přitom pozornosti, že WCIT (World Conference on International Telecommunications) má přinést první významnou změnu mezinárodní regulace telekomunikací od roku 1988 (takzvané ITR). Jde o to, že řada návrhů se významně - a většinou kontroverzně - týká právě internetu. Jenže dva tisíce delegátů ze 193 členských zemí se nesjelo do Dubaje jenom proto, aby mu škodili, jak si představuje řada bojovníků za svobodný internet, dost možná včetně protestujícího Googlu. Jejich záměrem je reflektovat vývoj telekomunikací a napravit neduhy, které zde vznikly. Když se před čtvrtstoletím konalo poslední podobné zasedání, nebyl internet ještě důležitým činitelem v telekomunikačním sektoru.
Než se podíváme na to, čím ITU rozdráždila internet, je vhodné konstatovat, že jednání se netýká jen internetu, ale i (či spíše především) řady dalších aspektů. Celkem 124 dokumentů obsahuje více jak 450 návrhů ke zvážení. Najdeme zde témata bezpečnosti, dostupnosti telekomunikačních služeb či podpory výstavby telekomunikační infrastruktury na rozvojových trzích. Projednávají se zde způsoby boje proti podvodům v mobilních sítích i „roamingová čepička“, tedy zkušenosti a zavádění ochrany zákazníků před přemrštěným účtem za roamingové služby. To ale logicky stojí stranou zájmu komentátorů.
Pamatujete? Platba za příchozí hovor
Co děsí internetovou scénu, je široké spektrum návrhů, které se budou v rámci konference projednávat a které mají dopad na internet. Příkladem může být návrh asociace evropských telekomunikačních sítí ETNO na „spravedlivější rozdělení poplatků“, kvůli němuž by obsahové společnosti měly platit za přenos dat do zahraničí. Návrh číslo 109 je vemlouvavě schován za argumenty o zvyšování kvality služeb a liberalizaci prostředí umožňujícího dvoustranné smlouvy mezi technickým poskytovatelem a obchodní entitou. Česky řečeno, poskytovatelé konektivity by neměli dostávat peníze jen od těch, kdo si konektivitu kupují, ale také od těch, od nichž jsou data přenášena. Pro přirovnání nemusíme chodit daleko, v dokumentu ovšem uvedeno není: hezké by bylo, kdyby za telefonní hovor nově platil nejenom volající, ale i volaný, neboť i on má z hovoru užitek.
Řada dokumentů také hovoří o cenzuře internetu s tak odzbrojující samozřejmostí, jako by šlo o základní součást přenosových protokolů, pravdou ale je, že na řadě největších trhů se již dnes uplatňují obsahové restrikce, a to v různé míře intenzity i vládní libovůle. Zejména čínští a ruští delegáti podporují přenos internetových pravomocí směrem od amerických organizací na ITU, což se líbí i rozvojovým zemím, které cítí, že teprve v rámci ITU (kde se rozhoduje konsensuálně) budou moci prosazovat svůj vliv na vizi fungování internetu. Jaké vize mohou mít rozvojové země k vysoce technické síti? Tak především ji považují za dálnici digitálního kolonialismu, která umožňuje vpád zahraničních korporací do jejich prostředí. Odtud vychází jejich pozice žádat infrastrukturní podporu od bohatých států a firem.
Aparátčíci versus internet
Je zřejmé, že kdyby všechny návrhy v rámci konference ITU byly přijaty a uvedeny do praxe, změnil by se internet k nepoznání. Dotčena by byla nejenom zásada síťové neutrality, která zamezuje zásahům do přenášených dat a která trápí dnešní telekomunikační molochy, protože jim její existence neumožňuje vytvářet oblíbené nepřehledné cenové balíčky „za rychlejší sledování YouTube se slevou na Stream“. Byli bychom identifikovatelní, sledovatelní, odpojovatelní, cenzurovatelní.
Otázka je, zda něco takového vůbec může projít. Zda půl tisíce nápadů může projít schválením. Tak především je třeba si uvědomit, že ITU projednává věci konsensuálně, je tedy třeba nad nimi nalézt shodu. Řada kontroverzních myšlenek neprojde. Jenže na druhou stranu je dobré vědět, že členy ITU prakticky nejsou žádné významné internetové firmy vyjma těch telekomunikačních, infrastrukturních. Členem ITU není ani Google, ba ani Apple. Zástupci Googlu se tak na jednání dostanou jen jako členové stohlavé delegace USA, přičemž jedna z nejvýznamnějších síťových osobností v Googlu Vint Cerf bude chybět. Nelze se divit obavám, že jednání budou stranit spíše zájmům „starých“ telekomunikačních společností než průkopníkům internetu.
Za nestrannost ITU už svou dávku kritiky schytalo. Není sice tak úplně pravda, že podklady na jednání konference byly tajné, jak se snažil naznačovat Google, ale také je pravda, že byly dostupné na webu jen pro členy ITU a teprve ti je mohli poskytovat dále. Jenže ITU nijak ke zpřehlednění agendy a situace nepřispělo a publicitě nevycházelo vstříc, řadu novinářů přístup organizátorů znechutil natolik, že nebylo o ostré komentáře nouze. Navíc ITU je unií telekomunikační, nezastupuje internetové firmy, a proto lze vyslyšet volání, že ani nad internetem nemá toto rokování žádnou pravomoc.
A to je nakonec ten nejzajímavější závěr. Internet totiž skutečně pod ITU nijak nespadá. Jeho chod je v té nejvyšší nedecentralizované části řízen několika organizacemi, na které ITU nemá žádný přímý vliv, a americká vláda, která jej alespoň z části má, již dříve deklarovala svou neochotu stav věcí měnit. Tak, jak jsou, fungují. Nikomu neupírají právo postavit si vlastní síť. Což znamená, že delegáti kongresu se mohou usnést na ledasčem, jenže nic z toho se nakonec nestane.
To ale neznamená, že bychom se před dalším pokusem regulovat internet neměli mít na pozoru. Zejména, když takové pokusy pocházejí od na internetu tradičně neúspěšných telekomunikačních firem a totalitních režimů. Z tohoto směru těžko mohou přijít prospěšné podněty.
Patrick Zandl
