Komentář - Koneckonců je jedno, jaký bude osud časopisu Agenda. Stejně jako to, zda šlo jen o zpackaný pokus uvést na trh nový magazín, nebo o reklamní experiment, jak se nyní poněkud podivně snaží zúčastnění bránit svou předchozí práci.
Obojí je totiž jen ukázkou arogance a dokonce důkazem absolutní ztráty soudnosti.
Týdeník Agenda vyšel poprvé minulý týden a vzbudil v mediálním prostředí poprask. Hlavním důvodem bylo poněkud svérázné nakládání s autorskými právy a s přístupem k mediálnímu obsahu jako takovému. V době, kdy se všechny mediální koncerny snaží zlomit u spotřebitelů pocit, že za informace se má platit, přišel jiný vydavatel s nápadem, jak všechny obejít a parazitovat na jejich práci. Bráno do důsledku se také dá říci, že ztrátová Sanoma, která za tímto projektem stojí, poškodila zájmy vydavatelů na českém trhu, což je v rozporu i se stanovami Unie vydavatelů, jejímž je členem. Možná experimentálně, ale jednoznačně.
Jaká je pravda o celém projektu Agenda, se dnes již nedozvíme. Pojďme ale na chvilku zkusit věřit jejím tvůrcům, že celá akce byla připravenou virální kampaní na nějakou konferenci o mediálním obsahu. Zde nabízím čtyři body, které ukazují, že i v tomto případě se jedná o daleko větší amaterismus, než by někdo ve velkém vydavatelském domě mohl čekat.
1) Vydavatelství Sanoma na tom není bůhvíjak dobře, když několik let po sobě vykazuje z běžného hospodaření ztrátu. Negativní je i vývoj prodaného nákladu jejích titulů a příjmů z inzerce. Kdo z odpovědných manažerů by za této situace riskoval další zhoršení pověsti své firmy? Je to opravdu dobrá výchozí situace pro podobné vtípky? Já si to nemyslím.
2) Ne příliš dobrá pověst vydavatelského domu a několik zpackaných relaunchů i nových projektů není nejlepší startovní plochou pro podobný experiment. Být zadavatelem inzerce, jsem nyní na všechny další aktivity Sanomy hodně opatrný.
3) Pojďme zkusit počítat. I když Agenda byla vytištěná na levném papíru a distribuce byla omezená na nezbytné minimum, tak publisher Sanomy Petr Zavadil připustil, že se prvního vydání vytisklo 40 tisíc. Spočítejme náklady na tisk, distribuci a další aktivity, kterými to zatížilo vydavatelství - celkem spolehlivě akce za více než 100 tisíc.
Kolik účastníků konference by muselo přijít na akci, aby se podobná částka vyplatila? Stovka účastníků na podobné konferenci je úspěch. Jinými slovy tisíc korun za jednoho účastníka? Tomu říkám super návratnost. A to se již vůbec neptám, čím podobná konference pomůže Sanomě.
4) Tvůrci této kampaně mají zmatek v terminologii. Virální kampaň je jasně definovaný termín. Jedná se o kampaň na podporu značky/služby, která se šíří prostřednictvím internetové sítě. To, co pánové ve skutečnosti mysleli, byl spíše pokus o guerilla marketing (všechny aktivity, kdy cílová skupina nevědomě šíří definované poselství).
Pokud mělo jít opravdu o pokus o guerilla marketing, tak se opět ukázalo, že největší úskalí podobných aktivit je v tom, že se většinou nešíří žádoucí poselství, ale něco jiného. Jinými slovy pokud pánové chtěli dostat lidi na konferenci, tak se to minulo cílem. Diskuse se vedla daleko více o sporných autorských právech a profesních dovednostech tvůrců. Pokud to měl být spouštěč pro zájem o konferenci, tak opět vedle. Nyní chybí důvod na konferenci jít. Pointa prozrazená. Akce ukončená.
Dnes je vlastně už úplně jedno, proč se to celé vlastně dělo. Největší záhadou na projektu zůstává, jak je vůbec možné, že nějaké vydavatelství na podobný nápad přistoupilo. Dost možná nám to ale jen ukazuje, co všechno je dnes stále možné.
A také ještě jednu věc. Totiž že v mediální branži je asi pořád peněz dost.
Daniel Köppl
Repro: Facebook.com/TydenikAgenda
