Glosa - Americký držitel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman v hledání příčin vzniku hypoteční a finanční krize zdůraznil (už v roce 2008) negativní roli „stínového bankovnictví“. Vlastně v něm vidí prapříčinu všech finančních krizí v historii Spojených států.

Stínovým bankovnictvím nebo též „paralelním bankovním systémem“ se obecně nazývá soustava institucí a finančních nástrojů, které de facto fungují jako banky, ale de jure se tváří, že jimi nejsou. Podobně jako banky přijímají v jisté podobě vklady a v nějaké podobě poskytují půjčky. Na rozdíl od bank ale nepodléhají regulatorním pravidlům. Mají totiž mnohdy podobu komplikovanějších cenných papírů a finančních produktů. Nabízejí tedy na straně jedné podobnou službu jako banky, na straně druhé neutrácejí za krytí, či pojištění rizik, i když jsou jim vystaveny. Například podobně jako u bank jim hrozí možnost útoku ze strany vkladatelů – z nějakého důvodu budou chtít všichni (většina) najednou vybrat alespoň část vkladů. Na tuto možnost ale „stínové banky“ připravovány nejsou.

Co se ušetří na nákladech spojených s regulací, to mohou využít vkladatelé i věřitelé k lepšímu zhodnocení peněz. Není divu, že pak nebankovní sektor roste, a to vždy až do nejbližší krize. A roste i nebezpečí pro tradiční bankovní sektor, protože ten dříve či později pod tlakem maximalizace zisků začne produkty stínového bankovnictví využívat, či dokonce generovat.

Krugman říká, že není třeba více regulovat tradiční banky, je třeba v prvé řadě zregulovat stínové bankovnictví. A to nijak komplikovaně, stačí stejná pravidla, jako se vyžadují po bankách.

Evropu čeká v závěru tohoto týdne asi poslední letošní pokus o vytvoření společného názoru na fungování bankovní unie. Měla by i přes všechna evropská specifika asi některé názory ze zámoří zohlednit. V současném okamžiku je to ale velmi těžké a nečekejme od prosincového summitu EU příliš mnoho.

Evropská opatření mohou být zatím jen polovičatá, budou-li nějaká. Je to proto, že Evropa nebojuje na prvém místě se stínovým bankovnictvím, ale s nejednotností. Bankovní unie, to jsou v současnosti snahy o další sjednocení bankovního trhu. V této fázi nejde již o jednotné úrokové sazby a základní produkty (ty existují), ale o bankovní dohled, tedy regulaci. Ta je spojena s novým uspořádáním kompetencí a boj o jejich rozdělení bude se značnou pravděpodobností zaměstnávat jednající strany mnohem více než budování nástrojů proti hrozbám stínového bankovnictví.