Byznys - České oficiální autority vidí v bankovní unii samé nedostatky, někdy asi i právem. Potíž je v tom, že vše vyznívá až příliš černě.

Myšlence bankovní unie vytýkají Češi v zásadě dvě věci:

a)      bankovní prostředí v jednotlivých evropských zemích je natolik odlišné, že se jeden model řízení (regulace) nemůže hodit na vše,

b)     české banky jsou natolik stabilní a ziskové, že je bankovní unie může jen a jen poškodit.

První bod se opírá o momentální zkušenosti s rozdílnou úrovní a výkonností ekonomik jednotlivých evropských států. Navíc centrální dohled by mohl dát Bruselu nekontrolovatelnou moc.

To má své opodstatnění. Uniká však prospěch, kdy by banky s jinak celoevropskou působností po sjednocení dohledu mohly komunikovat s jednou odpovídající autoritou rovněž na celoevropské úrovni.

Obsahem druhého bodu je především varování před možným převodem peněz z dobře kapitálově vybavených českých bank do zahraničí - k mateřským společnostem. Ale i o tomto „nebezpečí“ se dá jednat.

Určitý půvab má v této souvislosti způsob, jakým se obvykle zdůrazňuje kvalita českých bank. Jedná se opět o dva argumenty:

a)      na záchranu českých bank nebylo nutno v této finanční krizi vydat ani korunu na rozdíl od mnoha západoevropských bank. To je sice pravda, ale do značné míry za to vděčíme skutečnosti, že martýriem záchrany bank jsme si prošli v devadesátých létech. Stálo to stovky milionů,

b)     české banky jsou výrazně ziskové. To ano, ale kolik kritiky naopak zaznělo například vůči bankovním poplatkům, které patří k jedněm z nejvyšších.

Kritici bankovní unie nehovoří vlastně o ničem jiném než o tom, že (Bruselu) jde o peníze a o moc.

Jestliže se pohled na problematiku bankovní unie takto redukuje, pak chybí jakýkoliv konstruktivní tón. Přitom stavba bankovní unie je teprve na počátku.

Ale i kdyby se na tento problém nahlíželo čistě jen z pozice peněz a moci, pak to platí nejen o Bruselu, ale i o domácí scéně. Kdo a jak může být na moci a penězích kontrolovaných bankovní unií zainteresován? Posun v regulaci může omezit pravomoci a posty lokálních centrálních bankéřů. A ani odmítavé souznění Václava Klause a ČNB není tak nepochopitelné. Guvernéra, viceguvernéry a ostatní členy bankovní rady ČNB přece jmenuje a odvolává prezident.