Zahraničí - Donedávna ho měl zbytek světa za odepsaného diktátora na útěku, vhodného leda jako terč pro karikatury a černý humor. Dnes má stejný muž dost sebevědomí na to, aby se prošel ve „své“ metropoli Damašku, doprovázen elegantní manželkou a jásajícími davy. Bašár Asad si včera uspořádal prezidentské volby v naději, že zůstane syrským prezidentem dalších sedm let.
Bláznivá teorie, nebo realita? Ani americký prezident Barack Obama si už není jistý. Pryč je doba, kdy před třemi lety rezolutně prohlašoval, že „Asad musí jít“. Dnes je velmi opatrný a o Sýrii nejraději mlčí. Tamní válka je delší, zmatenější a brutálnější, než si dříve kdokoli představoval.
Američtí politici navíc v soukromí přiznávají, že Asad nejspíše v dohledné době zůstane tam, kde je – v čele rozdělené Sýrie.
Situace v zemi se totiž zvolna posouvá v jeho prospěch. Nejde jen o to, že s pomocí armády a teroru dobývá zpět ztracená území. Postupně se mění i pohled Západu na syrský konflikt. Víc než vlády Asada se začíná obávat sílících skupin teroristické al-Káidy na syrsko-irácké hranici, stejně jako fluktuace džihádistů, pendlujících mezi Sýrií a Evropou.
To má dopad i na styl, jakým USA a Evropa podporují povstalce – činí tak jen v jisté omezené míře. Odmítají jim například dát moderní protiletadlové střely. „Můžeme si vsadit na to, že tato situace bude pokračovat. Západ dává rebelům dostatečnou pomoc na to, aby je udržel nad hladinou. Zároveň ale ne dostatečnou na to, aby mohli výrazně zvrátit poměr sil,“ domnívá se analytik stanice BBC v Bejrútu, Jim Muir.
Přátelé do bitvy
Taková politika má jediný výsledek: prodlužování konfliktu a další devastaci země. Už to, že válka trvá přes tři roky, je nepříjemným překvapením.
Hlavní důvod přitom leží mimo Sýrii. Západ i mnozí analytici na začátku „arabského jara“ podcenili, jak velkou a stabilní podporu budou ochotni Asadovi dávat jeho hlavní spojenci: Rusko a Írán.
Od Moskvy získává režim v Damašku zbraně i peníze, což se v dohledné době nezmění. Naopak, ambice Ruska udržet si vliv nad Sýrií nyní ještě zesílily kvůli roztržce se Západem ohledně Ukrajiny. Ta způsobuje, že rusko-americká dohoda, jak ukončit krveprolití v Sýrii, je ještě vzdálenější než dříve.
Od Íránu zase dostává Asad palivo, finanční půjčky a spřátelené bojové jednotky libanonského hnutí Hizballáh, které mu pomohly vyhrát klíčové bitvy.
A ve prospěch Asada nakonec začal hrát i sousední Irák, nabízející mu své území pro transport zbraní z Íránu a též svou ropu (byť ne zadarmo, nýbrž s tučným příplatkem). Obě země totiž nyní bojují se stejným nepřítelem, al-Káidou na syrsko-irácké hranici.
Chaos ve slepé uličce
Díky podpoře zvenčí udržel syrský režim pohromadě svou armádu, která si nyní upevňuje kontrolu nad Damaškem a vyhnala povstalce ze strategického města Homs i z hor na hranici s Libanonem. Že tak činí metodami jako vyhladovění civilistů, svrhávání ničivých bomb či útoky chemických zbraní, jí prochází bez trestu.
I proto je Bašár Asad opět o něco sebejistější. Dokonce tvrdí, že „aktivní vojenskou operaci“ ukončí už letos a poté bude bojovat už jen s teroristy typu sebevražedných atentátníků podobně jako vláda v sousedním Iráku.
To je však optimistická nadsázka. V zemi je stále odhadem sto tisíc opozičních bojovníků. Ovládají rozsáhlá území na hranici s Tureckem i na východě země. Ať už je jejich motivace náboženská či politická, nehodlají se vzdát.
Sponzory nacházejí v arabských zemích a ti umírněnější z nich též na Západě. USA například začaly cvičit rebely v táborech v Jordánsku. Výsledkem je situace popisovaná jako „nestabilní slepá ulička“. Asad v ní však má nyní nečekaně navrch.
„Bude-li tento trend pokračovat – což se zdá pravděpodobné – pak režim začne dominovat v rozhodujících částech země do konce roku 2015, ne-li ještě dříve,“ uvádí ve studii amerického výzkumného ústavu Carnegie Endowment analytik Yezid Sayigh.
Ztracená generace
Udržet si moc, na jakou byl Asad zvyklý, však už nebude možné nikdy. Jeho režim bude v každém okamžiku náchylný ke vnitřním vzpourám i k tomu, že se od něj odvrátí sponzoři. Vzhledem k tomu, že podle západních médií dál používá chemické zbraně, stále není úplně vyloučena ani zahraniční intervence.
Pro každého prezidenta Sýrie navíc bude největším problémem najít peníze na rekonstrukci země. Konzervativní odhady potřebné částky se nyní pohybují kolem 250 miliard dolarů, avšak škody s každým dnem rostou. Vláda by je teoreticky mohla platit ze zisků z ropy – ty před válkou zajišťovaly 25 procent příjmů země. Nyní ale ropná pole drží rebelové z řad islámských extremistů.
Utrpení syrských civilistů tak bude pokračovat ještě dlouhé roky po skončení nejprudších bojů. Jak bude země fungovat, si dnes mnozí ani neumí nepředstavit.
„Vyrůstá tu celá ztracená generace. Desetitisíce mladých lidí přišly o vzdělání, nemají šanci dostudovat,“ popsala HN Syřanka, která nedávno uprchla ze syrského Aleppa do Turecka a nepřeje si být jmenována, protože její rodina zůstává v Sýrii. „Když se podívám do budoucnosti, vidím jen temnotu a prázdno,“ říká. „Po válce nám nezbude vůbec nic.“
Lucie Beranová
