Zahraničí – Zatímco země eurozóny už několik měsíců usilovně bojují s poklesem cen a varují před strašákem deflace, Argentina má opačný problém. Od začátku roku tu průměrná meziměsíční inflace činila 2,5 procenta, meziroční inflace se podle posledních dostupných údajů pohybovala na počátku roku nad deseti procenty. Současná platební neschopnost přitom povede k dalšímu zdražování, varují ekonomové.
Jak ale ukazují historická data, aktuální inflace rozhodně není ta nejhorší, kterou si Argentina ve své historii prožila. V březnu 1990 se růst cen totiž vyšplhal na 20 tisíc procent.
„Tehdy došlo k cenové explozi. Byla to poslední fáze chronického inflačního procesu, který začal v roce 1945,“ shrnuje ekonom Domingo Cavallo v analýze „Lessons from the Stabilization Process in Argentina, 1990-1996“.
Ke zdražování po druhé světové válce přispělo několik věcí, například pokračující protekcionismus, v rámci něhož vláda kvůli ochraně domácích podniků uvalovala vysoká dovozní cla na zahraniční zboží, pumpování peněz do ekonomiky nebo rostoucí státní aparát.
O tom, jak se růst cen v Argentině postupně zvyšoval, vypovídají i čísla tamního statistického úřadu. Zatímco ve dvacátých a třicátých letech byla průměrná inflace záporná (minus 1,7, respektive 0,3 procenta), v letech 1940 až 1949 činil růst cen 10,6 procenta, v dalším desetiletí 30,3 procenta a v sedmdesátých letech 132,9 procenta. Zdražování vyvrcholilo mezi lety 1980 až 1989. Během této dekády se ceny v průměru zvýšily o 750,4 procenta.
Centrální banka se hyperinflaci z roku 1990 rozhodla vyřešit tím, že zafixovala argentinské peso vůči dolaru, aby zvýšila důvěryhodnost tamní ekonomiky. Díky pevnému kurzu se do konce roku 1991 povedlo stlačit inflaci pod 100 procent, do roku 1995 pak pod dvě procenta. Fixního kurzu se země přitom držela až do bankrotu, který musela vyhlásit v roce 2001.
Tereza Holanová
