Vojáci hrající fotbal mezi zákopy, modrá planeta vycházející nad Měsícem, sovětské tanky v Kábulu či rozdělení státu. Deset zlomových okamžiků dějin se odehrálo právě ve dnech, kdy svět slaví klid a mír. Od Julia Caesara po rozdělení Československa – tyto příběhy změnily běh historie během svátků.
V píscích starověkého města Džanet - asi 160 kilometrů severovýchodně od Káhiry - narazili archeologové na nález, který nemá v moderní egyptologii obdoby. V jedné z královských hrobek totiž objevili 225 dokonale vypracovaných a zachovalých pohřebních figurek. Objev okamžitě získal status senzace - a to nejen kvůli rozsahu nálezu, ale i kvůli záhadám, kterým může pomoci přijít na kloub.
Drzá loupež klenotů z Louvru šokovala Francii a zasáhla přímo střed terče - francouzská národní hrdost utrpěla těžkou ránu. Škoda zatím nebyla vyčíslená, ministr vnitra Laurent Nuñez však označil hodnotu odcizených šperků za "nedozírnou". Útok na Louvre podle něj představuje útok na francouzskou historii a kulturní dědictví.
Svatý Václav je pro Čechy symbolem státnosti, ale co o něm skutečně víme mimo legendy a pohádky? Historik Petr Kubín v rozhovoru vysvětluje, že za obrazem mírného světce, který vytvořila církev, stál vládce, který těžko mohl odolávat nástrahám kruté a krvavé doby jen mnišským rouchem a vlídným slovem.
Představte si Prahu, kde ranní špička znamená nastoupit na parník a plout po Vltavě do práce. Tyto lodě kdysi patřily k běžnému životu města – den co den přepravovaly tisíce lidí a spojovaly vnitřní Prahu s jejím okolím. Dnes parník Vyšehrad z roku 1938 ožívá jako muzeum na vodě, které nejen vypráví historii, ale také naznačuje, jak by mohla vypadat budoucnost lodní dopravy.
Ústeckým historikům se podařilo získat dosud neznámé dokumenty o válečné minulosti komika Felixe Holzmanna. Sloužil jako voják u nacistického námořnictva, narukovat musel jako příslušník německé národnosti.
Patolog, který ukradl Einsteinův mozek, kněz, jenž si nechal Galileův prst, nebo Che Guevarovy ruce, které procestovaly svět. Části těl slavných osobností fascinují sběratele od nepaměti. Moderní relikvie si našly cestu do muzeí po celém světě. A jak velký byl ve skutečnosti Napoleonův penis? Ptá se ve svém textu německý týdeník Der Spiegel.
„Anka, ty jsi ku*va.“ – tak ve zkratce vypadal příklad typického zločinu v době baroka. Šlo o takzvané zhanění cti. Docházelo i k vraždám, které se někdy řešily trochu komickým způsobem. Nejzávažněji se v 17. století trestala vražda novorozeněte – pachateli se kůlem prorazilo srdce. Proč ve vězení chyběly pevné mříže a proč byli dříve lidé surovější? Dozvíte se v prvním díle minisérie My, kdysi.
Učebnice Soudobé dějiny pro 9. ročník základních škol a gymnázia neobsahuje podle ministerstva školství žádné zásadní chyby, není tak důvod pro odnětí schvalovací doložky. Nicméně ve čtyřech případech ministerstvo doporučuje opravy nepřesností. V pondělí to s odkazem na stanovisko resortu sdělilo Nakladatelství Fraus, které knihu vydalo.
Učebnice dějepisu Soudobé dějiny nakladatelství Fraus se loni stala na knižním veletrhu ve Frankfurtu druhou nejlepší učebnicí Evropy. Teď je však předmětem sporu mezi historiky. Ústav pro studium totalitních režimů tvrdí, že je plná chyb, a obrátil se kvůli tomu na ministerstvo školství. Úřad její důvěryhodnost posoudí. Vydavatelství mezitím pracuje na podobných učebnicích pro nižší ročníky.
Když si žáci stěžovali na dějepis, nejčastěji jim vadilo, že se nedostanou dál než k sametové revoluci. A to ještě velmi obecně, popisuje své zkušenosti youtuber Kovy, který v rámci natáčení televizního dokumentu navštívil několik středních škol. S dalšími hosty v debatě Chytrého Česka se shodl, že dějepis má být hlavně o přemýšlení o událostech a samostatném bádání.
Dějepis jsme končili druhou světovou válkou, vzpomínají většinou dospělí na školní léta. Jejich děti jsou dál. Na základních školách se dostanou až k sametové revoluci i vstupu Evropské unie. Přesto pro ně dějepis pořád znamená hlavně učení letopočtů místo pochopení souvislostí a poučení pro současnost. Někteří kantoři se ale rovnou snaží vyučovat tak, aby děti historie bavila a měla pro ně smysl.
Operace lebky při vědomí pacienta, pouštění žilou, terapie rtutí a čapím sádlem, ale také očkování, které přineslo revoluci v léčbě, stejně jako zrození prvních antivaxerů. "Dějiny medicíny jsou plné kuriozit i úžasných příběhů," odhaluje v rozhovoru pro Aktuálně.cz historik Karel Černý a spoluautor nového svazku Lékařství v edici Velké dějiny zemí Koruny české.
Výuka moderních dějin v Česku se zlepšuje, na mnoha školách už nekončí výkladem o první nebo druhé světové válce. Stále však jsou témata, kterým se prostoru nedostává, jako je romský holokaust nebo vysídlení Němců. Říká to vedoucí vzdělávacích projektů v organizaci Post Bellum Magdaléna Benešová v podcastu Chytré Česko, projektu Aktuálně.cz a Nadace České spořitelny.
Přesně před 82 lety došlo ve Spojených státech amerických k nehodě mostu, o které se dodnes učí na vysokých školách. Visutý most Tacoma Narrows Bridge se tehdy začal silně vlnit a po chvíli se zřítil do vody. A to jen čtyři měsíce a sedm dní po jeho otevření. Při pádu mostu zemřel černý třínohý kokršpaněl Tubby.
V Kanadě se stal uznávaným vědcem, v Česku jej komunisté vláčeli po kriminálech. Prošel jich neuvěřitelných sedmnáct. Josef Svoboda.
Co máme společného s Maory nebo Inuity? Podle antropologa George P. Murdocka je minimálně 73 jevů, s nimiž se musí vypořádat každý člověk na světě. Všichni lidé se snaží zkrotit své vlasy, dorozumívají se jazykem a řeší, co bude po smrti. Etnolog Martin Rychlík napsal o pestrosti i stejnosti knihu Dějiny lidí, jejíž dotisk vyjde 24. října. "Děláme podobné věci, ale každý trochu jinak," říká.
Vzájemná rodová provázanost evropských vládnoucích rodů není ničím výjimečným. Minulý týden zesnulá britská královna Alžběta II. měla mezi svými předky i české panovníky, ačkoliv je dělí několik generací.
Jiřímu Arvédu Smíchovskému se přezdívalo malostranský ďábel. Za první republiky vyvolával při magických rituálech démona, později propadl nacistické ideologii, a aby po válce unikl popravě, začal spolupracovat s komunisty. O jeho temném osudu nyní vypráví film Arvéd. Režisér Vojtěch Mašek v rozhovoru popisuje, jak se mu proslulého okultistu a udavače podařilo polidštit, aniž by jeho činy omlouval.
Ve východoněmeckých lesích po nich pátraly tisíce policistů a vojáků, přesto se bratrům Mašínům povedlo z komunistického Československa utéct do Západního Berlína. Režisér Tomáš Mašín se teď proslulou odyseu svých vzdálených příbuzných chystá po dlouhých odkladech zfilmovat. V rozhovoru vysvětluje, proč snímek Bratři nevznikl dřív i proč odmítá debatu hrdinové versus vrazi.
Spisovatel Simon Mawer je v Česku díky románům o brněnské vile Tugendhat, přírodovědci Gregoru Johannu Mendelovi nebo událostech pražského jara mimořádně oblíbený. Koncem června britský autor za svými tuzemskými čtenáři přijede na festival Slunovrat v Opavě. V rozhovoru vysvětluje, proč by se malé národy neměly podceňovat i proč se ve své nové knize vrací do období anglické průmyslové revoluce.
Karel Gott si za svého života tak úzkostlivě střežil vlastní mediální obraz, že o něm většina jeho biografií mluvila jen v dobrém. Hudební publicista Pavel Klusák, čerstvý držitel ceny Magnesia Litera, ve své knize Gott: Československý příběh nabízí kritičtější pohled. V rozhovoru mluví o zpěvákově marné snaze zůstat mimo politiku, komplikovaném vztahu s otcem i angažmá v západním Německu.
Spisovatelka Kateřina Tučková strávila deset let s osudy řádových sester, které v internačních klášterech a vězeních vzdorovaly nejen komunistickému režimu, ale i církevní hierarchii. Koncem dubna vydává dlouho očekávaný román Bílá Voda a těší se, že si dá od psaní aspoň do září pohov. V rozhovoru popisuje, za jakých okolností se za totality ženy světily na kněze i proč se sama nestala katoličkou.
Vinohrady, Karlín, Žižkov, Smíchov. Čtvrti, které jsou neodmyslitelně spjaté s Prahou. Kvůli těsné návaznosti na centrum a jednotné zástavbě působí, že byly součástí metropole odnepaměti. Přitom je to teprve sto let, co byly připojeny k hlavnímu městu. V roce 1922 vznikla takzvaná Velká Praha - po desetiletích sporů o tom, o která města a obce se rozšíří.
Několik let po vydání Reportáže, psané na oprátce byl její autor Julius Fučík v komunistickém Československu bezmezně obdivován jako hrdina. Naopak svého spoluvězně Jaroslava Klecana ve svém díle vykreslil jako zrádce. Spisovatel Marek Toman však našel důkazy, které svědčí o tom, že Klecan nemusel být takový, jak ho nacisty popravený komunista popsal.
Čte se jako detektivka, můžeme ji ale chápat i jako učebnici praktické politiky. Devětapadesátiletý historik Pavel Kosatík je podepsán pod několika desítkami kritikou i čtenáři vlídně přijatých knih. Právě vydané Slovenské století patří k těm nejpodstatnějším.
