Válka se přiblížila českým pumpám. Útok na saúdský ropovod může ještě víc zvednout ceny
- Saúdská ropa Arab Light letos tvořila zhruba třetinu dodávek do českých rafinerií.
- Dronový útok poškodil ropovod East-West, který umožňuje obejít problematický Hormuzský průliv.
- Česku podle vlády nedostatek ropy nehrozí. Rizikem jsou ale vyšší ceny a dražší náhradní dodávky.
Jakkoliv se Blízký východ může zdát geograficky od České republiky vzdálený, tamní válka se v posledních týdnech dotýká naší země víc než dříve. Dronový útok na strategický ropovod East-West v Saúdské Arábii zasáhl přímo jednu z tras, kterou se ropa dostává až do tuzemských rafinerií. Význam této ropné cesty navíc letos výrazně vzrostl oproti předchozím letům.
Podle zdrojů e15 blízkých vedení ministerstva průmyslu a obchodu tvořila ropa s označením Arab Light v období od ledna do srpna přibližně třetinu všech dodávek ropy do rafinerií v České republice.
Potrubí East-West Pipeline dosud představovalo klíčovou pojistku Saúdské Arábie pro případ problémů v Hormuzském průlivu. Přibližně 1200 kilometrů dlouhý ropovod vede od hlavních těžebních oblastí na východě země napříč Arabským poloostrovem až do přístavu Janbú u Rudého moře. Jeho maximální kapacita dosahuje sedmi milionů barelů denně.
Jeho význam vzrostl během války s Íránem. Saúdská Arábie tudy v poslední době přesměrovávala přibližně čtyři miliony barelů denně, tedy objem odpovídající zhruba čtyřem procentům globální nabídky ropy, a obcházela tím problematický Hormuz.
Tuto záložní variantu však v září zasáhly drony. Útok poškodil tři čerpací stanice a zastavil nakládku ropy v Janbú. Saúdská Arábie v úterý provoz ropovodu částečně obnovila, ropa však zatím proudí omezeným tempem. Návrat k plné kapacitě může podle zdrojů Reuters trvat dalších šest až osm týdnů.
Ropná cesta kolem světa
Význam útoku pro Česko ukazuje cesta saúdskoarabské ropy do tuzemských rafinerií. Z nalezišť ve východní části Saúdské Arábie ropa putuje skrze ropovod East-West přes saúdské území do přístavu Janbú. Odtud mohou tankery pokračovat Rudým mořem na sever k Egyptu. Část nákladů využívá egyptský ropovodní systém Sumed, který propojuje Rudé a Středozemní moře.
Ropa se následně u Sidi Keriru nedaleko Alexandrie opět nakládá na tankery a pokračuje Středozemním mořem do Terstu. Odtud už pokračuje systémem, který je pro české zásobování klíčový: Transalpinským ropovodem TAL a následně ropovodem IKL až do českých rafinerií v Kralupech nad Vltavou a Litvínově.
Ještě loni představovala ropa z Blízkého východu přibližně desetinu veškerého zpracování českých rafinerií. Letošní čísla ale ukazují výraznou změnu struktury dodávek. Samotná Arab Light podle informací e15 od zdrojů blízkých resortu průmyslu představovala mezi lednem a srpnem přibližně 30 procent dodávek do českých rafinerií.
Český stát proto situaci sleduje společně s polským vlastníkem rafinerií Orlen Unipetrol. „Mapujeme možnosti alternativních dodávek ropy a jejich přepravy do České republiky. Zaměřujeme se především na dostupné přepravní trasy a logistické možnosti,“ řekl e15 místopředseda představenstva MERO Zdeněk Dundr.
Nahradit jeden druh ropy jiným představuje poměrně komplikovanou operaci. Záleží na dostupnosti konkrétních druhů ropy, jejich ceně, vhodnosti pro zpracování v tuzemských rafineriích i na možnosti dopravit komoditu do Evropy. Pokud stejnou náhradu začne hledat větší počet evropských odběratelů, logicky roste její cena a mohou se prodlužovat i dodací lhůty.
Přesně k tomu již v Evropě dochází. Saúdská Arábie po útoku oznámila některým evropským rafineriím, že říjnové dodávky neuskuteční. Mezi odběrateli hledajícími náhradu je například polský Orlen, který podle obchodníků nakoupil ropu ze Severního moře.
Havlíček: Rizikem je cena
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) bezprostřední riziko fyzického nedostatku ropy v Česku odmítá. „V prvé řadě je potřeba upozornit, že rafinerie jsou ve vlastnictví společnosti Unipetrol – PKN Orlen, tedy zásobování ropou je čistě v jejich kompetenci. Stát vlastní společnosti MERO a ČEPRO, které jsou zodpovědné zejména za infrastrukturu pro přepravu ropy a ropných produktů,“ uvedl ministr Havlíček pro e15.
Stát má podle něj navíc k dispozici nouzové zásoby, které už v minulosti při problémech s dodávkami využil. „Společnost Unipetrol má zkušenosti i s jinými druhy rop a současný výpadek řeší z jiných zemí, jednáme s nimi o tom a informují nás,“ sdělil ministr.
Pozici Česka v uplynulých letech výrazně změnilo rozšíření Transalpinského ropovodu (TAL-Plus). Investice MERO do projektu TAL-Plus v minulém volebním období umožnila navýšit přepravní kapacitu západní trasy a ukončit závislost země na ruské ropě proudící ropovodem Družba.
„Česko je primárně zásobováno ropou přes ropovod TAL a následně IKL, kde v minulosti došlo k navýšení kapacity ropovodu díky investici společnosti MERO. Alternativní dodávky ropy jsou zajištěny a jsou čistě v kompetenci společnosti Unipetrol,“ uvedl Havlíček.
Za hlavní hrozbu v tuto chvíli nepovažuje nedostatek samotné suroviny. „V současné době není riziko nedostatku, ale jednoznačně cenové,“ doplnil první místopředseda vlády.
Kolaps hormuzského obchvatu
Stávající krize na Blízkém východě je specifická v tom, jak obtížné, nákladné a nyní i bezpečnostně nevyzpytatelné je dostat ropu z regionu, kde se těží. Ropovod East-West vznikl z důvodu, aby Saúdská Arábie nebyla při exportu odkázána pouze na Hormuzský průliv. Útok, ke kterému se v první polovině září přihlásili jemenští Húsiové, zasáhl infrastrukturu, která měla fungovat jako pojistka proti výpadku jiné infrastruktury.
Důsledky jsou patrné i na fyzickém trhu. Výpadky tradičních tras nutí producenty měnit logistiku, tankery tráví na cestách více času a roste konkurence o dostupná plavidla. K tomu se přidává dražší válečné pojištění.
Evropské rafinerie to postavilo před další obtíž: pokud nedostanou nasmlouvanou saúdskou ropu, musejí hledat stejné či podobné barely jinde. Severní moře, Spojené státy, Kazachstán, Alžírsko nebo Guyana sice mohou nahrazovat výpadky z Perského zálivu, jenže o stejný náklad soutěží více odběratelů.
Česká republika se v posledních letech před jedním zásadním rizikem zabezpečila. Rozšířením trubek TAL získala dostatečnou západní kapacitu a zbavila se závislosti na ruské Družbě. Současná krize ukázala jiný typ zranitelnosti. Česko sice může mít dostatečně kapacitní ropovod z Terstu až do svých rafinerií, nemůže však ovlivnit, co se děje tisíce kilometrů na samotném začátku putování ropy z blízkovýchodních nalezišť. To vše se může negativně projevit u cen na českých pumpách.
