Rozhodnutí odejít z korporátu padlo přes noc, v nadačním fondu jsem se našla, říká Olga Třísková

Vytvořit funkční ekosystém, který dlouhodobě podpoří nejen české talenty, ale také vlastní zaměstnance v nouzi. Tak by se daly shrnout cíle nově vzniklého Nadačního fondu Notino. „Češi se umí skvěle semknout a jednorázově podpořit silný příběh. V čem už ale tak dobří nejsou, je dlouhodobá podpora. To bychom chtěli změnit,“ vysvětluje v rozhovoru ředitelka Nadačního fondu Notino Olga Třísková. 

Přišla jste z Deloittu, kde jste strávila přes dvacet let. Přesun z korporátu do neziskového sektoru vypadá jako velký kariérní obrat. 

V Deloittu jsem se zabývala nastavováním vnitřních procesů, audity a řízením kvality a rizik. Zaváděla jsem organizační systémy pro víc než třináct tisíc zaměstnanců a pobočky v celé střední a východní Evropě. To na první pohled vypadá jako něco úplně jiného, ale v mé kariéře je několik propojek. Důležitou součástí mé dřívější práce byla i role ambasadorky pro rozvoj vzdělávání, profesní růst žen a ochranu životního prostředí. Jménem firmy jsem vybírala a uzavírala partnerství s neziskovým sektorem, která jsem pak navenek reprezentovala. Vytvořila jsem si širokou síť kontaktů, které se mi dnes hodí. 

Přišlo dřív rozhodnutí odejít z korporátu, nebo nabídka z Notina? 

Rozhodnutí odejít. Odehrálo se to doslova přes noc. Loni v létě jsem si dala cílenou kariérní pauzu a hledala nové příležitosti. Nabídka přišla na konferenci, kde jsem mentorovala jiné ženy. Potkala jsem tam bývalou kolegyni z Deloittu, která tehdy působila v boardu Notina. Seděly jsme vedle sebe, zrovna hrála Smetanova Má vlast, a ji najednou napadlo, že bych u nich mohla vést nadační fond. Netrvalo ani pět minut, než jsem nabídku přijala. A od prvního dne jsem věděla, že jsem správně.  

Co vás k odchodu po tolika letech vedlo? 

Bylo tam několik faktorů. Cítila jsem, že už se nikam neposouvám a nebuduji nic nového. Systémy byly zavedené a já jsem je spíš dozorovala a auditovala.  V Deloittu jsem ve své oblasti dosáhla nejvyšší mety, už nebylo kam dál růst.  Ale byl tam i faktor věku. Věděla jsem, že pokud velké rozhodnutí neudělám hned, bude to v dalších letech mnohem těžší. Protože jakkoli se i já snažím být hlasem, který přispěje ke změně, na českém trhu práce je stále velký problém s uplatněním žen ve věku 45+. 

Doporučila byste kariérní pauzu i ostatním? 

Doporučila bych ji každému, kdo cítí, že ji potřebuje a je finančně zajištěn, případně ji využije jako prostor k odpočinku před nástupem do nové, už domluvené práce. Odejít do nejistoty tak, jak jsem to udělala já, vyžaduje hodně velkou odolnost. Najednou nemáte funkci na vizitce, ani za vámi nestojí velká firma. Jste to jenom vy. Proto je důležité vědět, kdo jste, co chcete a co můžete nabídnout. Kariérní pauza pro mě nebyla žádná dovolená, ale období schůzek s headhuntery a práce se stávajícími i novými kontakty. 

Jak se liší budování nadačního fondu od práce v korporátu? 

V korporátu jsem žila v pravidlech, která jsem také spoluvytvářela. Možná i proto mi v nich vždy bylo dobře a bezpečně. Tady je to najednou úplně jiné, vše buduji prakticky od nuly, s velkou svobodou a důvěrou od vedení Notina. Přirovnala bych to k budování malé firmy, jen nemusím řešit zisk. Nespornou výhodou je, že mám vedle sebe správní radu a obrovské zázemí. Když potřebuji, mohu si sáhnout do infrastruktury Notina pro odbornou pomoc či pro zboží. Ale úplný základ je podobný tomu, co jsem se naučila v předchozí práci. I tady musím mít strategii, vizi a cíle, ke kterým směřujeme. 

Co pro vás bylo nejtěžší? 

Pro mě osobně? Zpomalit. Protože zatímco v komerční sféře vidíte výsledky svých rozhodnutí téměř okamžitě, tady se dopady projeví klidně za několik let. To vyžaduje velkou dávku trpělivosti. 

Můžete přesto nějak měřit dopady jednotlivých rozhodnutí?  

První rok je především o budování struktur. Fond funguje zhruba deset měsíců, takže teprve teď se dostávám do fáze, kdy začneme měřit a reportovat. Poslouží nám k tomu data našich partnerů, s nimiž v rámci nadačního fondu spolupracujeme. Budeme sledovat především počet životů ovlivněných naší pomocí. Už nyní také vyhodnocujeme mediální a komunikační dosah.  

Jaké je české prostředí ve vztahu k nadačním fondům a neziskovému sektoru jako takovému? 

Lidé jsou tady přirozeně obezřetní. I proto kladu obrovský důraz na transparentnost, a to jak vůči zakladateli a zaměstnancům Notina, tak i podpořeným nebo odmítnutým organizacím. Chci, aby bylo dohledatelné, jak s prostředky nakládáme a proč jsme udělali konkrétní rozhodnutí. Rozhodně platí, že Češi se umí skvěle semknout a jednorázově podpořit silný příběh. V čem už ale tak dobří nejsou, je dlouhodobá podpora. To bychom chtěli změnit. 

Váš fond má celkem tři pilíře pomoci. Nebojíte se tak velkého rozkročení a potenciálního tříštění pozornosti? 

Oblasti podpory určilo vedení Notina zakládací listinou ještě před mým příchodem. Já jsem připravila strategii a rozdělila je do tří pilířů, kterými jsou podpora vzdělávání, vědy a inovací, krása a zdraví a solidarita. Na první pohled se to může zdát jako široký záběr, ale mají společné jmenovatele, navíc část aktivit jde jen dovnitř do firmy. Směrem ven zatím podporujeme existující organizace a projekty, ale do budoucna bychom se rádi zaměřili i na přípravu vlastních iniciativ.  

Kam jde nejvíc prostředků? 

Do pilíře na podporu vzdělávání, vědy a inovací, kde vidíme obrovský potenciál. Probíhá tam už několik spoluprací, ale srdcovou je pro mě ta s Junior Achievement. Žáci v ní spolu s učiteli budují studentskou firmu, kterou potom prezentují před porotou. Jako partner jsem v porotě seděla a bylo to ohromně nabíjející. Sedmnáctiletí lidé přišli s produktem, který odprezentovali a regulérně mi ukázali jak e-commerce síť, tak i schopnost prodávat. To je důležitý střípek skládačky, protože mým cílem je vytvořit celý podporující ekosystém, kde na sebe jednotlivé věci naváží.  

V jakém smyslu?  

Musíme začít tím, že vzbudíme zájem. Například přes Neuron kampaň „Začni s proč“ to může být zájem o vědu, projekt Můžeš podnikat zase za studenty středních škol nebo učilišť pošle úspěšné podnikatele, kteří jim dodají sebedůvěru. Potom přicházejí návazné organizace, teď například uzavíráme spolupráci s Impact Hubem a jeho akceleračními programy. V rámci celoroční spolupráce podpoříme třeba akcelerátor řemesel nebo program Připraveny na budoucnost, který je určený pro ženy podnikatelky nad padesát let. S Impact Hubem nebo mentory z krajských inovačních center bych pak do budoucna ráda propojila i vítěze studentských firem, aby mohli reálně nastartovat podnikání. 

Co zahrnuje druhý pilíř, tedy krása a zdraví? 

Zatím se soustředíme především na prevenci v oblasti onkodermatologie a duševního zdraví. Jsme hlavním partnerem stanů proti melanomu, kde se řeší ochrana kůže před sluncem a také boj s dezinformacemi kolem SPF. Tento pilíř ale hodně směřuje i dovnitř do firmy. Vytvořila jsem například síť zaměstnanců, kteří se stali ambasadory proti domácímu násilí, proškolila je organizace ROSA. Nejsou to terapeuti, ale umějí pomoci v krizové situaci a nasměrovat kolegu či kolegyni na odbornou pomoc.  

A solidarita? 

Tu zaměřujeme primárně na zaměstnance, kteří se ocitnou v krizové situaci. Když se stane něco vážného, umíme rychle poskytnout finanční pomoc. A několik lidí už tuto možnost skutečně využilo. Obzvlášť pyšná jsem na to, že jsme fond rozšířili také o podporu rodičů zvlášť talentovaných dětí.  

I tam už máte konkrétní příklady pomoci?  

Ano, díky programu jsme objevili dceru jedné z našich zaměstnankyň, středoškolačku, která se věnuje výzkumu rakoviny prsu. Vyhrála už několik studentských olympiád a nyní se připravuje ke studiu na některé z amerických Ivy League univerzit. Finančně jsme ji podpořili na zahraniční stáži nebo při cestě na konferenci v Brightonu, kde bude přednášet. Teď už jsme ji převedli do našeho vzdělávacího pilíře a rádi bychom ji podporovali dál i na vysoké škole.  

Takže třetí pilíř funguje výhradně jen v rámci firmy?  

Výjimečně může jít i směrem ven. Držíme si rezervu, abychom mohli rychle reagovat, když se ve společnosti něco stane. Podpořili jsme například Nadaci Tomáše Bati, jejíž prostory vyhořely při červencovém požáru ve Zlíně. Finančně i zbožím podporujeme také projekt Restart Nadačního fondu Veroniky Kašákové, který pomáhá dětem opouštějícím dětské domovy po dosažení plnoletosti.

Co hraje největší roli, když se rozhodujete, koho podpořit? 

Hodně pracuji se svými kontakty a referencemi od organizací, kterým důvěřuji. Vždy nás ale zajímají data, jaké má organizace dosavadní výsledky nebo zda jsou její záměry dlouhodobě udržitelné. O větší podpoře nikdy nerozhoduji jen já, řešíme to s kolegy ve správní radě. 

S jakými prostředky pracujete?  

Fond je kompletně financovaný z prostředků zakladatele, tedy společnosti Notino. V pilotním roce se náš rozpočet pohybuje v řádu stovek tisíc eur. To, že teď neřešíme externí získávání prostředků, nám dává obrovskou svobodu a jistotu, že se můžeme soustředit pouze na rozvoj programů a efektivní pomoc. U toho bychom rádi zůstali, ale nerada bych tuto možnost striktně odmítala. Kdyby přišel projekt, který by spolupráci s dalšími partnery nebo i veřejnou sbírku vyžadoval, nebráníme se tomu.  

Zní to, jako že se ve své práci nenudíte. Jak dobíjíte baterky? 

Nebudu lhát, je to jízda. Přes týden pracuji, mentoruji a jsem aktivní v ženské komunitě Inspire & Impact, o víkendu pak nazuji zabahněné holínky a starám se o svou farmu. Vozím na kolečku olšové špalky, připravuji dříví na zimu a sekám otavu pro ovečky. Odpočívám velmi aktivně.