Podruhé v této sezoně pražské Divadlo Na zábradlí změnilo směřování. Začátkem roku místo obvyklých autorských inscenací a dramatizací literárních předloh představilo pohádkový kabaret o spisovateli Franzi Kafkovi určený dětem. Nyní tu režisér Jiří Havelka uvedl známé drama Racek od Antona Pavloviče Čechova.
Rozpory mezi sny a realitou ukazuje drama Tři sestry od ruského klasika Antona Pavloviče Čechova, které podruhé ve své historii nastudovala činohra Národního divadla Brno. Na páteční a sobotní premiéry zbývá několik posledních volných míst, nejbližší reprízy následují 5. a 14. listopadu.
Městské divadlo v Mladé Boleslavi jako první letošní premiéru nastudovalo Višňový sad. Klasickou hru Antona Pavloviče Čechova z roku 1903 pojal režisér Petr Mikeska netradičním způsobem. Diváci budou sedět na jevišti a herci se mají pohybovat po celém divadle.
Slovácké divadlo v Uherském Hradišti tento pátek uvede novou inscenaci Tří sester od ruského klasika Antona Pavloviče Čechova. Tragikomický příběh Olgy, Máši a Iriny režíruje bývalý ředitel této scény Michal Zetel.
Národní divadlo Brno v těchto dnech dokončuje novou inscenaci slavné hry Racek od Antona Pavloviče Čechova. Pracuje na ní kmenový režisér činohry Štěpán Pácl.
Noční sezóna se měla i díky avizovanému obsazení Jany Preissové do hlavní role stát neokázalou poctou hereckému pojetí divadla bez přidaných kouzel a režijních exhibicí. Přesto v Národním nevznikla víc než odtažitě chladná inscenace, která sice zaujme detaily herecké drobnokresby, jako celek ale rychle vyšumí.
Pražské Divadlo v Dlouhé uzavřelo letošní premiérový plán Čechovovým Rackem v režii dua Lukáš Trpišovský - Martin Kukučka alias SKUTR. V inscenaci plné výtvarné imaginace a pohybu se střídají slabší i silnější momenty. Vygradovaný závěr však naštěstí přebije únavu z pozvolně plynoucí úvodní poloviny plné nejrůznějších pantomimických detailů, gest a póz.
Zručně inscenovaná novinka Dejvického divadla v Myšičkově režii těží z autorovy schopnosti napsat živý dialog a vyšperkovat ho duchaplnými postřehy na téma sváru mužského a ženského vnímání světa. Současně však občas nedokáže zastřít dílčí fabulační nevěrohodnosti či banálnost některých vyslovovaných psychologických mouder. I tak díky překvapivé pointě z představení odcházíte příjemně znejistělí s hlavou plnou otázek, píše v recenzi Saša Hrbotický.
Po znamenitých Čechovových Třech sestrách se i Pýcha a předsudek řadí k podařeným repertoárovým titulům Národního divadla. Jako by si byl režisér Daniel Špinar od inscenace k inscenaci více vědom specifik první scény, neboť stále jasněji cílí na vyspělé diváky, kteří právem očekávají velká představení s výraznými hereckými výkony a vizuální atraktivitu, ale zároveň jsou si vědomi, že divadlo v 21. století má právo vypadat jinak než ve století předešlém, píše v recenzi Saša Hrbotický.
Vypadá to, že jen málokterý z divadelních klasiků rezonuje s pocity dnešního člověka tak silně jako Anton Pavlovič Čechov. Čtveřice jeho vrcholných her z přelomu 19. a 20. století se pravidelně vrací na repertoár našich scén, kde se stává vítanou zatěžkávací zkouškou pro divadelníky, a většinou také zdrojem jedinečných zážitků pro diváky. I když umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka má na kontě předlouhou řadu prací, Strýček Váňa je teprve jeho prvním setkáním s Čechovem. Pod Svojtkovým zkušeným režijním vedením vzniklo na jevišti Rokoka v dobrém slova smyslu tradiční psychologické divadlo, které má velkou dávku naléhavosti.
Balaďa byl podepsaný po filmy jako Smrť sa volá Engelchen nebo Archa bláznů, v 90. letech se věnoval zejména divadelní tvorbě.
Zlatou palmu v Cannes získal turecký mistr Nuri Bilge Ceylan s rozsáhlou charakterovou studií Winter Sleep.
Čechov v Dejvickém divadle stojí především na hereckých výkonech a scéně
Turgeněvův Rváč, Čechovův Višňový sad a LÁHOR/Soundsystem
Brno - Dramatizace díla Antona Pavloviče Čechova Rotschildovy housle v režii Kamy Ginkase ukončí v Brně a později i v Praze čtvrtý ročník projektu Ruská kultura v ČR.
