Od premiéry roztodivného normalizačního úkazu s názvem Hvězda padá vzhůru uplynulo už 50 let. Příběh filmového muzikálu, v němž Karel Gott ztvárnil obyčejného malíře pokojů měnícího se z lokálního floutka ve světoznámou pěveckou hvězdu a zase zpět, ukazuje uvažování normalizační kultury.
Přes 900 skladeb včetně Bludičky Julie, Studánko stříbrná, Mimořádné linky či Biografu láska nazpívala Hana Zagorová. Jedna z největších hvězd československé a později české pop-music, která obdržela devět cen Zlatý slavík, zesnula tento pátek ve věku 75 let. "Nemám strach ze šedých vlasů a nepočítám, kolik mi zbývá času," zpívala před několika lety o tom, že "věk a stáří jsou pouze slova".
Karel Gott si za svého života tak úzkostlivě střežil vlastní mediální obraz, že o něm většina jeho biografií mluvila jen v dobrém. Hudební publicista Pavel Klusák, čerstvý držitel ceny Magnesia Litera, ve své knize Gott: Československý příběh nabízí kritičtější pohled. V rozhovoru mluví o zpěvákově marné snaze zůstat mimo politiku, komplikovaném vztahu s otcem i angažmá v západním Německu.
Autobiografie Karla Gotta nazvaná Má cesta za štěstím, která vyšla minulý týden, obsahuje řadu docela významných momentů pro českou popkulturu a její historii. Stojí za to zrekapitulovat pětici míst, v nichž se vzpomínky Zlatého slavíka rozcházejí se spolehlivými prameny, cosi zamlčují nebo připomínají sklon hvězdy tak trochu si vymýšlet vlastní identitu.
"Jsou to nejmenší oči světa, do kterých se nejvíce vejde," napsal o něm Jiří Voskovec. Především jako polovina autorské a herecké dvojice V+W se do veřejného povědomí zapsal Jan Werich, herec, dramatik, prozaik, scenárista, textař a divadelní ředitel. Tuto sobotu od jeho úmrtí uplyne 40 let.
Četba denního tisku dnes připomíná spíš listování některým z historických periodik: Otazníky nad smrtí Jana Masaryka. Hádka o maršála Koněva. Sovětská okupace jako dopravní nehoda… Až se člověk ptá, jestli od pádu komunismu už opravdu uplynuly tři dekády. Proč se vlastně pořád motáme v kruhu?
Podpis Anticharty Karlu Gottovi vůbec nevyčítám. Nebýt toho, že byl režimem víc než akceptován, nemohl by si dovolit lidem pomáhat, tvrdí hudebník Ondřej Brzobohatý. Pro Gotta mimo jiné napsal a složil píseň Testament. Jeho úmrtí je velmi srovnatelné s pocitem, když odešel můj táta. Překvapoval mě svou velkorysostí a naučil mě být v naší profesi mnohem zodpovědnějším, líčí Brzobohatý.
Nelíbí se mi, že svoboda, o kterou nám šlo jako o klíčovou hodnotu, ustupuje do pozadí. Zase už slyšíme řeči o klidu na práci, vysvětluje zpěvák Michal Prokop, proč se v neděli zúčastní demonstrace proti premiérovi. Neměl jsem pocit, že je potřeba protestovat, ale tady už nejde jen o ty nespokojené, kteří se nedovedou srovnat s výsledky voleb, míní. Mnozí by si podle něj znovu přáli vládu pevné ruky. Je pro lidi strašně pohodlná, protože svoboda je spojená s odpovědností a to vůbec není sranda, říká někdejší politik.
Za minulého režimu jsem proklouzával mezi prsty, antichartu jsem nepodepsal, zanevřeli na mě, nesměl jsem nic. Ty, co ji ale podepsali, neodsuzuju, šlo jim o práci a existenci, říká herec, textař a divadelník Jiří Suchý. Divadlo Semafor, které spolu s Jiřím Šlitrem založil, letos oslaví 60 let. I dnes zůstáváme věrni našim zásadám, na kterých jsme vznikli, u nás lidé chtějí humor a hudbu, ale je třeba jít i trochu s dobou. Slovo legenda nemám rád, to musí člověk nejdřív umřít, já budu bilancovat až ve stáří, dodává.
Nejdůležitější bylo, že jsme se mohli po čtyřiceti letech znovu svobodně nadechnout, říká o listopadu 1989 výtvarník a signatář Charty 77 Vladimír Líbal. Lidmi, kteří podepsali Antichartu prý nepohrdá. Cením si toho, že Menzel nebo Pilarová uznali chybu a prošli pokáním za to, že Antichartu podepsali. To, že to František Ringo Čech neudělal a nikdy neudělá, je věc jeho svědomí, míní Líbal. Rozhovor vznikl v rámci Sametového speciálu v Plzni ve spolupráci se spolkem Díky, že můžem.
"Bohužel, pocity zmaru převažují," odpověděl herec a principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský, když jsem se ho ptal, s jakými pocity prožíval letošní osmičková výročí. Představitel herecké dynastie sahající až do poloviny 19. století kritizuje dnešní vládce tak ostře a důsledně, že budí vášně zvlášť u příznivců prezidenta. Zároveň ale nepochybuje, že ze zmaru se vyhrabeme: "Pořád jsme svobodní lidé. Na rozdíl od disidentů, kteří tenkrát měli jen víru, že to dobře dopadne. Nakonec to vždycky dobře dopadne. Ale trvá to někdy strašně dlouho," říká Hrušínský.
Odmítnout Antichartu bylo v té atmosféře obtížné, za předsednickým stolem seděl Karel Gott se Štaidlem, Gott mluvil o tom, jak je bezvadné tvořit v tom bolševismu, asi potřeboval jezdit do Německa. Bylo nás tam hodně, ale nikoho jsme nezavřeli ani neudali, říká kytarista a frontman skupiny Olympic Petr Janda. Dodává, že politici nemají kontakt s realitou a jde jim jen o to, aby byli znovu zvoleni. Když v prezidentské volbě podpořil Jiřího Drahoše, někteří lidé mu přáli smrt, takové reakce prý nečekal. Na kytaru hraje 2 až 3 hodiny denně, na koncerty mu prý chodí celé generace, balit si kufr a jet na tour je nejvíc, dodává.
Krajské listy se za nepravdivé obvinění musí zpěvačce omluvit a zároveň jí vyplatí odškodné.
Výmluvy umělců, že podepisovali prezenčku, jsou nesmysl, bylo jasné, že se podepisuje anticharta. Byla to největší kampaň Husákova režimu, říká historik Petr Blažek. Dodává, že proti chartistům chtěl režim zahájit velké politické procesy, ale kvůli velkému nesouhlasu v zahraničí se od nich nakonec upustilo. Umělci byli prý cvičení sloužit režimu. Většina z nich hrála v propagandistických filmech a seriálech.
Nikdo nebyl větší antikomunista než rockoví hudebníci, vždyť já byl ve vězení, říká volební lídr Strany práv občanů František Ringo Čech. Prezident Miloš Zeman je podle něj bojovník, který se zatím dočkal jen urážek a zesměšňování. Pro přímou demokracii nejsem, ale strana to má v programu, dodává.
Charta 77 byla občanská iniciativa, která představovala nejvýznamnější akci odporu vůči komunistickému režimu v normalizačním Československu. Hlavním důvodem jejího vzniku byla kritika tehdejší státní moci za nedodržování lidských a občanských práv obsažených v Závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách, ke kterým se ČSSR zavázalo jejím podpisem.
Shromáždění nejznámějších umělců a intelektuálů v Národním divadle 28. ledna 1977 bylo vrcholnou reakcí na vznik disidentského hnutí Charta 77 a snahy demonstrovat loajalitu vůči vedení tehdejšího komunistického režimu.
„Takových jsme si užili dost. Teď bychom naopak potřebovali prezidenta, který by nás zase táhl nahoru,“ říká Jiří Suchý v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Na ČT art startuje dokumentární cyklus Fenomén Underground, který ve čtyřiceti dílech vypráví o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody.
Trutnoff Open Air Festival je letos věnovaný indiánským obětem masakru u Sand Creeku v roce 1864 a ideálům 17. listopadu 1989. Největší hvězdou bude punková básnířka Patti Smith.
Otec Bondarčuk točil pro Brežněva, syn dostal miliardu rublů na film Stalingrad od Putina a jeho jméno lze najít i mezi umělci, kteří schvalují okupaci Krymu.
Herečka zemřela 8. srpna, celý život byla věrnou členkou komunistické strany
Komunistické funkcionářce bylo 83 let
Praha - Přesně před 30 lety se v Národním divadle sešla kulturní elita. Od komunistů měli jediný úkol: vyslechnout a podepsat Antichartu.
