Marná lásky snaha je komedie jazyka, hra, kterou se William Shakespeare představil jako slovní virtuos a jež navzdory burleskní náladě končí na svou dobu odvážně bez happy endu. Minulý týden její novou inscenaci uvedly Letní shakespearovské slavnosti. Na Pražském hradě a dále v Brně nebo Ostravě potrvají do 7. září.
Itálie, rok 2013. Josef Rychtář, toho času majitel bezpečnostní agentury, odhazuje tričko a žene se k domu, kde je podle něj vězněna Iveta Bartošová. Vykřikuje její jméno a rozběsněně buší na vrata. Okolojdoucí jej s obavami pozorují. Vše natáčí kameraman bulvárního média.
Okny svítí namodralé světlo, kamera zblízka a často z divokých úhlů snímá obličej blonďaté zpěvačky, která zoufale touží po štěstí. V 90. letech minulého století se pro Ivetu Bartošovou mnoho nemění.
Je Štědrý den, ale mnoho lidí má stále práce nad hlavu. Jako politik, který míří do rozhlasu na pohodový sváteční rozhovor. Bohužel půjde o pohodu v duchu české komediální tvorby. A tak se jeden z hrdinů Vánočního příběhu, který nově promítají kina, zapisuje do povědomí národa tím, že kolegyni označí za šlápotu a p*ču. A stane se lidovým hrdinou. Začíná filmový advent „po našem“.
„Řezání drog, vulgarity, rap, roztřesená kamera a Adam Mišík. Je to k nevíře, ale tohle jsou ingredience nejlepšího českého filmu roku,“ tvrdí kritik Mojmír Sedláček o snímku Banger.
Natočil artový horor o rozpadu těla i vztahu. Po tomto silně stylizovaném a znepokojivém debutu nazvaném Domestik teď režisér Adam Sedlák radikálně změnil žánr i tempo. Komedie Banger, kterou uvedl na karlovarském festivalu, je rychlá jako čára kokainu, kterých tu nosy zúčastněných prosviští nespočet. Bohužel místy jde o podobně divoký koktejl, jaký namíchali filmoví dealeři za účelem zisku.
Husa v mrazáku vyvolá generační střet v inscenaci nazvané Všem se nám uleví, kterou nově uvádí pražské Národní divadlo. Dramatický text napsala a následně zrežírovala Eliška Říhová, čerstvá absolventka DAMU, coby další výstup Studia pro nové drama. Jeho prostřednictvím první scéna pracuje s nastupující generací autorů.
Televizní minisérie Iveta, kterou lze vidět na portálu Voyo, zblízka pohlíží na emotivní prožívání hvězdy české pop-music Ivety Bartošové v úplných začátcích. Zdá se dokonce, že citová vzedmutí jsou jádrem vyprávění, jež si snad přálo mít rysy bezproblémového mainstreamového písničkového hitu.
V minisérii Iveta ztvárnila mladičkou Ivetu Bartošovou, která sní o kariéře slavné zpěvačky a úskalí šoubyznysu zatím nevnímá. V civilu je přitom herečka Anna Fialová spíš introvert, a kdyby se na ni po každé premiéře nesesypali novináři, vůbec by se nezlobila. V rozhovoru popisuje, jak se vcítila do popové hvězdy, kterou lidé znají hlavně z bulváru, i proč se sama na hudební dráhu zatím nevydala.
Třídílná minisérie Iveta sleduje počátek kariéry Ivety Bartošové. Jednu z nejznámějších československých zpěvaček ztvárnila herečka Anna Fialová, jejího partnera Petra Sepešiho hraje Vojtěch Vodochodský. „Jde o melodrama o velmi naivní ženě, které se samo snaží nebýt naivní,“ shrnuje sérii filmový kritik Kamil Fila.
Minisérie o pěveckých počátcích Ivety Bartošové, jejíž první díl je od pátku přístupný na online platformě Voyo, připomíná retro pohádku. Populární zpěvačku představuje jako princeznu českého popu, kterou nezajímalo nic než zpěv a láska.
Brilantní herecké výkony, tradiční přednost pražského Činoherního klubu, charakterizují i novou inscenaci Kočky na rozpálené plechové střeše. Americký mistr psychologického dramatu Tennessee Williams se na zdejší mělké jeviště vrátil po více než deseti letech, odkdy na repertoáru září jeho Tramvaj do stanice Touha v režii Ladislava Smočka.
„Měla jsem z toho strach. Když se natáčelo vyšetření, které člověk po něčem takovém absolvuje, nemusela jsem vlastně ani hrát nebo hledat pocit, protože to bylo samo o sobě strašné,” popisuje herečka Anna Fialová práci na minisérii Guru, ve které ztvárnila znásilněnou ženu. Za zásadní ale považuje natáčení příběhu Ivety Bartošové. „Byla to zlomová práce na hodně dlouhou dobu,” míní.
„Měla jsem z toho strach. Když se natáčelo vyšetření, které člověk po něčem takovém absolvuje, nemusela jsem vlastně ani hrát nebo hledat pocit, protože to bylo samo o sobě strašné,” popisuje herečka Anna Fialová práci na minisérii Guru, ve které ztvárnila znásilněnou ženu. Za zásadní ale považuje natáčení příběhu Ivety Bartošové. „Byla to zlomová práce na hodně dlouhou dobu,” míní.
„Když věří, že to pomáhá, tak je úplně blbá,“ zazní v minisérii Guru na adresu žen, které doufají, že pohlavním stykem s mystikem se zbaví „negativní energie“. Je to zjednodušený pohled, dokládá třídílné drama, jehož poslední epizodu tento pátek uvede streamovací portál Voyo.
V německo-českém dramatu Je suis Karl režiséra Christiana Schwochowa, které tento čtvrtek začnou promítat kina, extrémní pravice cynicky zneužije migrační krizi.
Novinka činohry pražského Národního divadla vyzývá k rodinné návštěvě, při níž se s historickou budovou mohou seznámit i nejmenší. Křehká pohádka Františka Hrubína Kráska a zvíře, v níž triumfuje láska a spravedlnost, je díky archetypální podstatě vstřícná vůči všem divákům bez ohledu na věk.
Být sudičkou není lehké. Ty tři z nové štědrovečerní pohádky České televize nazvané Jak si nevzít princeznu svými věštbami vyvolávají obavy. "Můj syn tlusťoch a nemehlo?" ozývá se ukřivděné volání na nádvoří. Jenže tak to být musí. Pokud tedy nespokojené princátko neukradne sudičkám stroj času a nerozhodne se vzepřít osudu.
Natočit hezky štědrovečerní pohádku je závazek, lidé mají rádi klasiku. Naší pohádce letos věřím, nebudu nervózní, ale dívá se na to čtvrtina národa, říká Karel Janák, režisér letošní štědrovečerní pohádky České televize nazvané Jak si nevzít princeznu. Překonat Tři oříšky pro Popelku je skoro nemožné, Libuška byla neuvěřitelná princezna, to se stane jednou za sto let, dodává.
Brutální momenty intimního soužití švédského dramatika a spisovatele Augusta Strindberga s jeho ženou Siri v divadelním kabaretu nazvaném Manželská historie odlehčuje múzičnost i vtip. Inscenaci režíroval Jan Nebeský, s hudebním doprovodem Emila Viklického ji v pražském Divadle X10 uvedl spolek Jedl.
Neobvyklý zážitek nazvaný Linka: Makropulos začne od čtvrtka nabízet činohra Národního divadla. Hrdinka slavné Čapkovy hry inspirovala režiséra Emila Rothermela a herečku Kateřinu Císařovou k nápadu vytvořit představení po telefonu pro jediného diváka. V průběhu procházky po Kampě a centru Prahy vede rozhovor s Emilií Marty a musí udělat osudové rozhodnutí.
Místo aby nazkoušel novou inscenaci, režisér Jiří Havelka s herci Národního divadla natočil film Očitý svědek. Téma zůstalo stejné: anatomie masové vraždy. O smrti 267 lidí v červnové noci roku 1945 svědčí herci výpověďmi těch, kteří zabíjeli, přišli o své blízké nebo činu přihlíželi. Snímek je k vidění na webu divadla za 150 korun.
Depresivní show o konci dějin uvádí pražské Národní divadlo. Lidská civilizace je v troskách, žádný prorok nás už nespasí, nelze zachránit svět, jen se bavit. Provokativní text současného francouzského dramatika a režiséra Vincenta Macaigne nazvaný Stát jsem já režíruje Jan Mikulášek ve Stavovském divadle.
Pozadí jedné nepovedené teroristické akce v režii ruské ambasády přibližuje inscenace Tajný agent v pražském Divadle Na zábradlí. Podle stejnojmenného románu Josepha Conrada ji napsal a režíroval David Jařab. Obsadil skvělé herce: Jiřího Vyorálka, Annu Fialovou nebo Petra Čtvrtníčka.
