Bývalý lovec mořských želv Joaquim Avelino Fragoso hlídkuje v ústí řeky Longa v Angole, aby chránil ty samé tvory, které kdysi zabíjel. "Rád pozoruji želvy, když vylézají na souš, aby tam snesly vajíčka, a pak se vracejí zpět do moře," řekl Fragoso agentuře Reuters. Fragoso žije ve vesnici Hodžua, která je plná bujných mangrovových porostů, lagun a písečných pásů prokládaných křovím a lesy.
Česko může s Angolou spolupracovat v oblastech bezpečnosti, rozvoje leteckého i dopravního průmyslu, zdravotnictví, chytrého zemědělství, těžebního průmyslu nebo geologického průzkumu. Po jednání s angolským protějškem Joaem Lourencem v Praze to řekl prezident Petr Pavel. Lourenco uvedl, že africkou zemi zajímá spolupráce v zemědělství, zpracovatelském průmyslu, na úrovni univerzit či ve vědě.
Velkých letadel, která beze stopy zmizela, není moc. Nejznámějším je stroj společnosti Malaysia Airlines, který v roce 2014 zamířil místo do Pekingu na jih a ztratil se z radarů v Indickém oceánu. Už dvacet let ale zůstává nedořešena záhada Boeingu 727 společnosti American Airlines, který neočekávaně a v rozporu s předpisy odstartoval z letiště v angolské Luandě.
Nová vodní přehrada v Ekvádoru měla vyřešit problémy s častými výpadky elektřiny v této jihoamerické zemi. Necelých osm let od jejího otevření ale hrozí, že se rozpadne. Elektrárnu, která má v sobě více než 17 tisíc prasklin, postavila v rámci iniciativy Pás a stezka čínská státní firma.
V Angole našli růžový diamant o hmotnosti 170 karátů. Jde o největší drahokam tohoto druhu, jaký se vytěžil za posledních 300 let. Ve středu o tom informovala agentura AP. Kámen dostal název Lulo Rose, a to podle dolu, kde ho horníci vytěžili. Uvedla to australská společnost Lucapa Diamond Company, která důl vlastní. V dole Lulo už se v minulosti vytěžily diamanty mimořádné kvality.
V nemocnici v Barceloně zemřel bývalý angolský prezident José Eduardo dos Santos, který v čele své země stál téměř čtyřicet let. Oznámila to angolská prezidentská kancelář.
Portugalský herec Bruno Candé měl ve zvyku procházet se o víkendech ulicemi lisabonské čtvrti Moscavide se svým labradorem. Měl svá pravidelná místa, kde na chvíli poseděl.
Aleně B. bylo osmnáct let, když se na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích seznámila se svými vrstevníky z Afriky. Coby čerstvá vysokoškolačka si stejně jako oni užívala studentský život a postupně zjistila, že pocházejí z Namibie. Mluvili plynně česky. Byť věděla, že vyrůstali v Prachaticích, po jejich minulosti se víc nepídila.
Komunistické Československo v roce 1985 přijalo více než 50 namibijských dětí z uprchlických táborů v Angole a Zambii. Šest let tu vyrůstaly, v létě jezdily na tábory, v zimě na běžky, slavily Vánoce. Staly se Čechy. Pak ale jejich dětskou idylu přerušil nečekaný zvrat. Z milované země se ze dne na den se musely vrátit do Afriky.
Angolský rodák José Eduardo Agualusa patří k nejzajímavějším současným autorům píšícím portugalsky. A také ke generaci, která má potřebu vypořádat se s nedávnou krutou minulostí své země, což však nepojímá jako obžalobu. Dokazuje to i česky nedávno vydaný román Prodavač minulostí.
Jen několik kilometrů od centra Luandy, hlavního města Angoly, si člověk připadá jako v Karibiku. Teplý a čistý Atlantský oceán se tady stáčí do úzké laguny s bílými písečnými plážemi. Na lukrativních pozemcích měli své skromné domky angolští rybáři. V létě 2013 ale zničehonic dostali příkaz k vystěhování, přijely buldozery a obydlí tří tisíc rodin srovnaly se zemí.
Malá Isabel měla v 70. letech minulého století úplně jiné dětství než její angolští vrstevníci. Vyrůstala v paláci obklopena luxusem. Otec, prezident José Eduardo dos Santos, pro rodinu nechával dovážet vánoční stromky z New Yorku a za 500 tisíc dolarů šampaňské od osvědčeného lisabonského restauratéra. S novým prezidentem ale mnohé výhody skončily, přišlo zmrazení účtů a teď Isabelin protiútok.
Zambie, rozlehlá země na jihu Afriky, hostí desetitisíce uprchlíků z okolních států rozvrácených ozbrojenými konflikty. V osadě Meheba na hranicích s Kongem běženci žijí i několik desítek let. Přečtěte si reportáž přímo z místa, kde se prolíná dědictví bojů v jejich rodných zemích s pohnutými osudy zdejších obyvatel.
Britský princ Harry se v pátek při návštěvě Afriky zúčastnil čištění minového pole na jihu Angoly. Navázal tak na práci své zesnulé matky princezny Diany. Fotografie z roku 1997, na nichž princezna prochází v ochranné vestě kolem minového pole, tehdy pomohly obrátit pozornost světové veřejnosti k tisícům min, které po ozbrojených konfliktech zůstávají v mnoha zemích světa dodnes, informuje BBC.
K rohovému domu v pražských Holešovicích mířila naprosto nesourodá skupinka lidí, která pět let před sametovou revolucí musela budit pozornost kolemjdoucích. Dřevěnými dveřmi, nad kterými do ulice vyčníval vývěsní štít, vešli dovnitř diplomaté v obleku s trojicí afrických partyzánů. Posadili se ke stolu a objednali si pivo. A začali jednat o propuštění Čechoslováků, kteří byli uneseni v Angole.
Když byl před třiceti lety zakázán obchod se slonovinou, měl přinést konec zabíjení slonů kvůli jejich klům. Pytlačení ani obchodování na černém trhu ale nepřestalo. Nyní šest afrických států požádalo o zmírnění zákazu, aby mohly prodat své vlastní legální zásoby.
Dlouhá občanská válka zanechala v Angole stále viditelné stopy. Často i na těch nejzranitelnějších - dětech. Jen čtvrtina jich má platné doklady a mnohé se protloukají životem bez rodičů. Některé však měly štěstí a našly útočiště v zařízeních podobných dětským domovům. Jeden takový ve městě Kuito, v němž dětem pomáhají i za podpory organizace Člověk v tísni, navštívili reportéři Aktuálně.cz.
Petr Kocian v africké Angole jako desetiletý chlapec přežil největší únos v našich dějinách. Partyzáni z hnutí UNITA v březnu 1983 v městečku Alto Catumbela zajali 66 Čechoslováků a vláčeli je 1300 kilometrů na svou vojenskou základnu na druhém konci země. Strávili tam čtvrt roku. Dvacet mužů však únosci propustili až za rok, 23. června 1984. Petr Kocian v roce 2019 poskytl exkluzivní rozhovor.
V úterý uplynulo 36 let od největšího únosu v našich dějinách. Na drama v Angole vzpomíná Petr Kocian, jeden z 66 československých zajatců. Partyzáni z hnutí UNITA tehdy v městečku Alto Catumbela zajali 66 Čechoslováků a vláčeli je 1300 kilometrů na svou vojenskou základnu na druhém konci země. Zbídačení zajatci museli jít pěšky buší plnou jedovatých hadů, prosekávat si cestu křovinami a brodit se řekami.
Čtyřicet let uplynulo od největšího únosu v našich dějinách. V africké Angole partyzáni z hnutí UNITA zajali 66 Čechoslováků, kteří v městečku Alto Catumbela pomáhali s provozem místní papírny a celulózky. Chátrající fabriku navštívili před čtyřmi lety reportéři deníku Aktuálně.cz. Podívejte se, jak místo vypadá.
Přesně 40 let uplynulo od největšího únosu v našich dějinách. V Angole partyzáni z hnutí UNITA zajali 66 Čechoslováků, kteří tam pomáhali obnovit provoz místní celulózky a papírny. Vojáci je přinutili ujít 1326 kilometrů. Zajatce, včetně žen a malých dětí, mučily obrovské průjmy, vyčerpání i strach. Město Alto Catumbela a továrnu, kde únos začal, navštívil před čtyřmi lety reportér Aktuálně.cz.
Ačkoliv Emanuel Sousa a Manuel Martins da Cruz žijí v daleké Angole na jihozápadě Afriky, umí dokonale česky. Za socialismu studovali ve spřáteleném Československu, dodnes si pamatují jazyk a na Prahu si uchovali intenzivní vzpomínky. Oba bydlí v Luandě, angolské metropoli, která je podle statistik nejdražším městem světa pro cizince. V žebříčku pravidelně předbíhá New York i Hongkong. Město se potýká s propastnými rozdíly mezi chudými a elitou, nefunguje tu městská doprava, ovzduší je znečištěné. Cizinci žijící ve městě za západní standardy proto platí enormní sumy. Chybí Angolanům Česko? A jak se jim v Luandě žije? Přímo v africké zemi natáčeli reportéři Aktuálně.cz.
Jako rezavá mementa bojů leží v příkopech tanky, některé budovy jsou rozstřílené, v buši číhají nášlapné miny. Občanská válka v Angole skončila před 20 lety, 4. dubna 2002, následky jsou ale viditelné dodnes.
V zapadlé vesnici Jundo v centrální části Angoly není elektřina ani vodovod, lidé jsou tu odkázáni na zemědělství. Jejich země, která leží na jihozápadě Afriky, se potýká s extrémní chudobou a následky vleklé občanské války.
V angolské vesnici Kasuanga rostou avokáda úplně všude. Tamní obyvatelé je prodávají překupníkům do velkých měst. Jedna třicetikilová bedna ovoce, které jinak zaplavilo evropské kavárny i restaurace, tu stojí kolem čtyřiceti korun.
