Povinné předměty srazili na naprosté minimum. Místo toho se na gymnáziu da Vinci rozhodli dát studentům co nejvyšší míru svobody. A podpořit je v jejich vlastních projektech. Za přístupem, který se odvrací od klasické výuky, si tu učitelé stojí. Přiznávají však, že se nehodí pro každého. Jak funguje jedno z nejstarších alternativních gymnázií v Česku, zjišťovala redakce Aktuálně.cz v reportáži.
Když se dětí ve škole zeptám, co pro ně má hodnotu, odpovídají různě, říká propagátorka hodnotového vzdělávání Michaela Stoilová. Často prý začínají penězi, ale bez ohledu na to, jestli jsou z malé nebo velké školy, z města nebo vesnice a jak jsou staré, se velmi záhy dostanou k tomu, že hodnotu pro ně má rodina, kamarádi, život nebo láska a vyjmenují spoustu základních hodnot.
Přirozenou nevýhodou naplňování rámcového vzdělávacího programu, podle kterého se v českých školách vyučuje od roku 2005, bylo, že na ty, kteří to s ním mysleli poctivě, měl vysoké nároky, zatímco těm, kteří jej vážně nebrali, umožnoval téměř vše.
Fotografický archiv amerického Červeného kříže skrývá pozoruhodný soubor snímků. Je na nich český učitel František Bakule se skupinou postižených dětí, který po neshodách odešel z Jedličkova ústavu a založil si vlastní. Už v té době prosazoval volnou výchovu, odmítal tělesné tresty, a dokonce usiloval o zavedení sexuální výchovy do škol. Jeho práci s postiženými podpořil i prezident Masaryk.
Za několik posledních let se téměř zdvojnásobil počet dětí v domácím vzdělávání. Všechny se ale neučí pouze doma, některé navštěvují například komunitní školy. Reportérka Aktuálně.cz navštívila brněnskou Domoškolu Líšeň, kde se žáci učí na dlouhodobých projektech namísto tradičních předmětů. Získané znalosti si pak upevňují během expedičních dnů v terénu.
V 18. století oslňovali publikum po Evropě dva sourozenci, oba považovaní za zázračné děti. Zatímco Wolfgang Amadeus Mozart je dnes oslavován jako jeden z nejlepších skladatelů v dějinách, na úspěchy jeho sestry Marie Anny se rychle zapomnělo, protože po dosažení plnoletosti ukončila kariéru. Na autorky vážné hudby napříč historií se snaží upozornit nová interaktivní mapa.
První myšlenka na domácí školu ji napadla, když jako malá četla knihu Julesa Vernea Dva roky prázdnin. Podruhé, již seriózněji, se začala tímto konceptem zaobírat, když šlo její nejstarší dítě do školy a ona měla ještě jedno čtyřleté a novorozená dvojčata. Každý den pro ni znamenal velkou honičku, kterou negativně odnášeli všichni. Sociální antropoložka Irena Kašparová nakonec doma učila všechny.
Finsko bere školní vzdělávání nesmírně vážně, hovoří o něm nejen jako o prostředku, jak zvládnout výzvy budoucnosti, ale i jako o základní podmínce pro přežití lidského rodu. Profese učitele je tu nesmírně ceněná a žádaná, svojí prestiží se pohybuje na úrovni právníků či lékařů. Jak je možné, že když mají Finové jedno z nejkratších vyučování na světě, skoro nejméně úkolů a nejdelší přestávky, patří ve srovnávacích žebříčcích k nejlepším? Odpovědi se snažili na konferenci v českém Senátu poskytnout finští specialisté na vzdělávací systém. A také vyvrátit několik mýtů, třeba že zrušili předměty a známky. Zde jsou jejich hlavní recepty.
Neuklízí si vaše děti pokojíček a marně hledáte páky, jak je k tomu přimět? Domluvte se s nimi, kdy a v jakém rozsahu ho budou udržovat v pořádku a jakou odměnu si za to vyberou. Sepište o tom smlouvu a tu pak vylepte na dveře. "Když něco dětem říkáte, tak třeba neposlouchají, nebo zapomenou, písemná smlouva toto eliminuje," vysvětluje odborník.
Eduarda Štorcha si mnozí spojují pouze se slavnými Lovci mamutů nebo Osadou Havranů. Rodák z Ostroměře má přitom na svědomí první lesní školu, první lyžařské kurzy pro pražské žáky či první rodinné rekreace u Jadranu. Jeho pozoruhodná životní pouť začala přesně před 140 lety, 10. dubna 1878.
Podle prorektora Univerzity Pardubice Karla Rýdla, který se od devadesátých let věnuje výzkumu netradičního školství, mají děti z alternativních škol dobré výsledky.
Ostatní země se je naopak snaží podporovat. Vzdělávat lidi se totiž vyplatí. Investice se státu vrátí až šestkrát, tvrdí zpráva OECD.
Komentář Jitky Boučkové: Vede se debata o školství. V jejím centru by měly stát děti, jejich individualita. Ne snaha nacpat žáky "do osnov", ale hledat v nich to, k čemu mají talent.
Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil zprávu EU report 2014. Podobné odhady jako NKÚ uvedlo již dříve ministerstvo pro místní rozvoj.
