Přesně osmdesát let poté, co v Československu vznikla nechvalně proslulá Státní bezpečnost, si v Bratislavě užívá aktivního důchodu její poslední náčelník Alojz Lorenc. Když se s ním spojil reportér deníku Aktuálně.cz, opáčil, že je pracovně zaneprázdněn. Dle slovenského registru se Lorencově firmě Project Consulting Office nebývale daří, jen loni stoupl její zisk téměř o tisíc procent.
Každé další výročí 17. listopadu 1989 nás vzdaluje od historické události a má přirozenou tendenci živit mýty či legendy s ní spojené. Kromě nich pak sametovou revoluci opřádají konspirační teorie. Skutečnost je - jako obvykle - o dost méně kalendářová. Připomeňme si ji tedy.
Materiálové studie o činnosti československých bezpečnostních složek v listopadu 1989 zahrnul historik a od roku 2017 poslanec za ODS Pavel Žáček do nedávno vydané knihy Jakešovo gestapo. Představuje důležitý zdroj poznatků a s dalšími klíčovými prameny, na jejichž publikaci se nezřídka rovněž podílel padesátiletý Žáček, tvoří nepřehlédnutelný dokumentační monument.
Před 29 lety, na začátku prosince, začala Státní bezpečnost masově likvidovat svazky, které se týkaly především takzvaného vnitřního nepřítele. To, co příslušníci nestíhali ničit standardní cestou pomocí skartovacích strojů, odvezli na nepřístupná místa a spálili. Tento čin do historie vstoupil jako takzvané Lorencovy skartace. Tehdejší náměstek ministra vnitra a šéf StB však vinu nedávno na debatě na Karlově univerzitě odmítl a postěžoval si, že mu je stále přisuzována. Historici o ní však nepochybují.
Není chybou bývalého šéfa StB Alojze Lorence, že byl pozván na debatu s minimem oponentury, je to naše chyba. Málo řveme, málo vysvětlujeme.
