Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral ostře odsoudil dnešní rozhodnutí vlády o změně modelu financování veřejnoprávních médií a snížení jejich rozpočtů už od ledna 2027, tedy za půl roku. Považuje to za nepřátelský krok, který má instituci destabilizovat a oslabit její nezávislost. Změna podle něj přinese propouštění desítek zaměstnanců a omezení vysílání, přičemž ohrožuje samotnou podstatu veřejné služby.
Šéf rozhlasu v reakci na tiskovou konferenci vlády uvedl, že vládní návrh vznikl bez jakékoliv předchozí odborné debaty a bez konzultací s dotčenými médii. „Dnešní rozhodnutí vlády považuji za nepřátelský krok s cílem média veřejné služby destabilizovat a následně oslabit. Nelze to vnímat jinak než jako mstu za to, že děláme svou práci dobře. Za to, že se ptáme, kontrolujeme politiky u moci a plníme úkol, který nám ukládá zákon,“ prohlásil Zavoral. Podle něj krok postrádá racionální opodstatnění, což dokládá premiérovým vyjádřením o tom, že vláda systém mění jednoduše proto, že chce.
Nový model financování podle odhadů vedení rozhlasu neumožní zachovat stávající rozsah služeb. Zavoral varoval před nutností zrušit 150 až 200 pracovních míst a omezit regionální vysílání, tvorbu pro děti a mládež či zahraniční zpravodajskou síť. Odmítl rovněž vládní tvrzení o neschopnosti veřejnoprávních institucí šetřit. Připomněl, že rozhlas v minulých letech zredukoval počet pozic o 160 a dlouhodobě hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, ačkoliv se výše poplatku od roku 2005 nezměnila a zůstala na 45 korunách. Po započtení inflace by reálná hodnota poplatku v současnosti přesahovala 90 korun měsíčně.
Zásadní hrozbu vidí Zavoral ve ztrátě redakční autonomie. Každoroční schvalování rozpočtu politickou reprezentací podle něj vytvoří prostor pro opakovaný nátlak na novináře, což je v přímém rozporu se stabilitou a předvídatelností dosavadního systému. Rozhlas je přitom dlouhodobě jedním z nejdůvěryhodnějších médií v zemi s mezinárodní certifikací Journalism Trust Initiative. Vedení instituce apeluje na zachování poplatků a odmítá změny, které nedoprovází jasné garance nezávislosti.
Plné znění prohlášení generálního ředitele Českého rozhlasu
„Dnešní rozhodnutí vlády považuji za nepřátelský krok s cílem média veřejné služby destabilizovat a následně oslabit. Nelze to vnímat jinak než jako mstu za to, že děláme svou práci dobře. Za to, že se ptáme, kontrolujeme politiky u moci a plníme úkol, který nám ukládá zákon.
V situaci, kdy máme stabilní média veřejné služby fungující s vyrovnanými rozpočty i přesto, že 20 let nedocházelo k valorizaci jejich příjmů, vysokou platební morálku a média, která jsou lídry na svých trzích a mají nejvyšší důvěryhodnost v zemi, je taková změna motivována pouze politickými cíli. Přesně, jak říkal premiér: „Změnili jsme to proto, že jsme to chtěli změnit“ – chybí zde jakýkoliv racionální důvod.
Za nepřijatelné považuji i to, jakým způsobem návrh vznikl. Zákon, který do teď nebyl předložen veřejně a zatím ho nikdo z veřejnoprávních médií neviděl, vznikl bez jakékoliv odborné debaty a bez seriózního projednání s dotčenými institucemi. Takto zásadní zásah do fungování veřejné služby nemůže být předkládán překotně a jednostranně jako politický diktát. V zemích, které nám bývají vládou dávány za příklad, podobným změnám předcházela širší i několikaletá debata a jasné garance. Pokud nám pan premiér dává tyto země za příklad, je na místě se řídit také stejnými postupy.
Za naprosto lživé považuji tvrzení, že média veřejné služby neumí šetřit a že nejsou kontrolována. Český rozhlas přitom dlouhodobě hospodaří odpovědně. Víme, jak šetřit, a v minulých letech jsme to opakovaně prokázali. Snižovali jsme provozní náklady, optimalizovali jsme vnitřní fungování a redukovali pracovní místa až o 160 pozic. Představa, že změna financování sama o sobě přinese vyšší efektivitu, je falešná. Přinese především nejistotu, tlak a omezení veřejné služby.
Je také nutné připomenout, že výše rozhlasového poplatku v roce 2024 byla stejná, jako v roce 2005, tedy 45 korun. Kdybychom chtěli po státu poplatky ve výši odpovídající kumulované inflaci od roku 2005, činily by rozhlasové poplatky dvojnásobek, něco přes 90 korun měsíčně! Přesto, Český rozhlas po celé toto období poskytoval služby, a dokonce je i rozšiřoval, aby zároveň byl nucen vyrovnávat se s růstem nákladů, inflací i technologickými změnami bez odpovídající stabilizace příjmů. Žádné jiné odvětví se nemuselo dlouhodobě potýkat s takovými podmínkami.
Navrhovaná částka neodpovídá rozsahu úkolů, které Českému rozhlasu ukládá zákon. Pokud bude návrh přijat v této podobě, nebude možné zachovat současný rozsah služeb. Dopady by pocítili především posluchači. Omezení by se mohla dotknout regionálního vysílání, tvorby pro děti a mládež, kulturních a vzdělávacích projektů i zahraniční zpravodajské sítě. Právě tyto služby přitom komerční trh v potřebném rozsahu nenahradí. Současně by bylo nutné hledat významné personální úspory. V případě Českého rozhlasu odhadujeme možné snížení počtu zaměstnanců přibližně o 150 až 200 pracovních míst. Nejde tedy o abstraktní debatu o modelu financování. Jde o konkrétní lidi, konkrétní redakce, konkrétní pořady a konkrétní služby veřejnosti.
Za největší riziko ale považuji oslabení nezávislosti médií veřejné služby. Financování prostřednictvím státního rozpočtu není automaticky spravedlivější ani modernější. Naopak vytváří prostor pro opakovaný politický tlak při každoročních debatách o rozpočtu. Veřejnoprávní médium, které musí každý rok čekat na rozpočtové rozhodnutí politické reprezentace, nemůže mít stejnou míru jistoty a autonomie jako médium financované stabilním a zákonem chráněným systémem poplatků. V tomto kontextu i odmítání ústavních a jiných pojistek ze strany vlády je jasným důkazem, že cílem je pouze oslabení až podrobení veřejnoprávních médií.
Vláda opakovaně tvrdí, že současný systém je zastaralý. Není tomu tak. Současný model financování prostřednictvím rozhlasových a televizních poplatků zajišťuje stabilitu, předvídatelnost a přímou vazbu mezi veřejností a médii veřejné služby. Právě tato vazba je pro nezávislost veřejné služby zásadní.
Stále jsem přesvědčen, že nejvhodnějším způsobem financování médií veřejné služby zůstávají rozhlasové a televizní poplatky. Pokud má být tento systém změněn, pak pouze na základě široké odborné a společenské shody, s jasnými garancemi nezávislosti, předvídatelnosti a ochrany redakční autonomie.
Český rozhlas bude dál plnit svou veřejnou službu. Budeme informovat, vysvětlovat, kontrolovat veřejnou moc a poskytovat prostor různým hlasům ve společnosti. Právě proto musím říct jasně: dnešní rozhodnutí vlády veřejnou službu nechrání. Zcela zásadním způsobem jí poškozuje.“
ČLÁNKY DO MAILU