Od 21. srpna až do začátku listopadu 1968 okupovalo Československo 28 tisíc polských vojáků. S tímto počtem se Poláci dostali hned na druhé místo jednotek Varšavské smlouvy - sovětských vojáků tehdy do Československa vkročilo až 350 tisíc. O polské účasti svědčí unikátní dobové fotografie polských vojenských pamětníků i archivní dokumenty.
Tato fotogalerie o srpnových událostech 1968, a s ní související reportáž, vznikla tak trochu kvůli oprávněným výtkám pamětníků, podle nichž je na okupaci Československa pohlíženo většinou jen "pražskýma očima". V Liberci, Jičíně či Košicích se navíc i podle historiků odehrávala obdobná dramata. Svědčí o tom i v Liberci devět zastřelených či sutinami domů zasypaných lidí a 48 těžce zraněných.
Značná část jihlavských obyvatel vnímala před 52 lety sebeupálení Evžena Plocka 4. dubna 1969 s velkým pohnutím. Pohřbu o týden později se zúčastnilo pět tisíc lidí. Svého krajana vnímali podle historika Petra Blažka jednoznačně jako následovníka Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se upálili na protest proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy i rezignaci společnosti na tuto intervenci.
Před 56 lety, 16. ledna 1969, se u Národního muzea na Václavském náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil vysokoškolský student Jan Palach. Radikálním způsobem dal najevo nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Dne 19. ledna v nemocnici popáleninám podlehl, o šest dní později měl v Praze pohřeb za účasti statisíců lidí. Připomeňte si Palachův život na archivních snímcích.
"Lidé, ve kterých je ještě jiskra lidskosti, lidského cítění, vzpamatujte se! Slyšte můj křik, křik šedého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní a cizí svobodu miloval nade všechno, víc než vlastní život, probuďte se! Ještě není pozdě!" Těmito slovy končilo poselství, které Polák Ryszard Siwiec před 55 lety nahrál na magnetofonovou pásku. Protestoval proti komunismu, proti okupaci ČSSR.
Když sněmovna hlasovala o Bělorusku a o bodu, kterým neuznává oficiální výsledky voleb a žádá jejich opakování, 49 babišovců se zdrželo. Skutek utek.
Čechoslováků, které zastihla v zahraničí okupace jejich vlasti spojeneckými armádami Varšavské smlouvy, byly před dvaapadesáti lety 21. srpna 1968 tisíce. Mnozí z nich se proto už domů nevrátili. Emigrovala tak například rodina reformního ekonoma Pražského jara Oty Šika. A třeba František kroutil se vrátil až po pádu komunistického režimu.
Věra Čáslavská je se sedmi olympijskými zlatými medailemi nejúspěšnější českou sportovkyní všech dob. Odmítla však odvolat svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov a nikdy se nesmířila se sovětskou okupací v roce 1968, za normalizace ji vyloučili z veřejného života. Po pádu totality se do něj vrátila, ale znovu se stáhla po rodinné tragédii v roce 1993. Čáslavská by dnes oslavila 80. narozeniny.
Při vyslovení jména Jan Palach zareaguje snad každý. U Jana Zajíce už tomu tak není. Připomeňte si unikátními rodinnými snímky stále opomíjenou živou pochodeň č. 2, jak sám sebe Zajíc nazval. Aktuálně.cz je poskytli Zajícovi sourozenci Marta a Jaroslav. Tehdy osmnáctiletý student se upálil přesně před 55 lety, 25. února 1969.
Poprvé se potkali 21. srpna 1968, když do Československa vtrhly tanky vojsk Varšavské smlouvy. Vzájemně si vyfotili své ruce s hodinkami a pak se přes 20 let neviděli. Josef Koudelka cestoval po svobodném světě, zatímco Milan Jílek zůstával za ostnatým drátem. S rukou ze svého slavného snímku si fotograf Koudelka znovu potřásl, až když padla železná opona, která oba muže od sebe dělila.
Jeho ikonické fotografie ze srpna 1968 obletěly svět. Slavný český fotograf Josef Koudelka na nich zachytil tváře Čechoslováků, kteří v pražských ulicích protestovali proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. S většinou hrdinů svých fotek se Koudelka už znovu neviděl.
Rusové nejsou Ukrajinci. Naděje na revoluci proti tamnímu režimu jsou marné, říká ve druhé díle evropského debatního klubu Majdan vůdce krymských Tatarů Mustafa Džemilev. Debatní klub pořádá přímo na Náměstí nezávislosti v ukrajinské metropoli České centrum Kyjev.
Plakáty, hesla, výzvy (psané leckdy na povrch vozovky) či karikatury charakterizují nálady, naděje, ale i zklamání Čechoslováků v srpnu 1968 víc než cokoliv jiného. A určitě i odvahu tyto texty psát - kamkoliv. Unikátní sbírka protiokupačních plakátů se obrovskou shodou náhod zachovala ve Vojenském historickém ústavu. Do dnešní fotogalerie přispěla i Paměť národa, která dlouhodobě mapuje svědectví, názory a činy našich předků. Je poučné o nich vědět. Přenesme se proto s pomocí této pouliční lidové tvořivosti do srpnové atmosféry před padesáti lety, do zlomu, který formoval celé generace Čechů a Slováků.
Středa 21. srpna 1968 byla krásným letním dnem. A jak vzpomínají pamětníci - o to absurdněji působily tanky a obrněné transportéry v ulicích. Lidé stále nemohli uvěřit, co se stalo. První reakcí na okupaci byl šok. Pak přišlo šest dní opojení, kdy se Češi a Slováci semkli v protestech proti okupaci "spojenců". Obrovské zklamání přišlo až po návratu československých politiků z Moskvy. Zklamání z prohry.
Česká společnost si své historické prohry připomíná buď s přepjatým kýčovitým patosem, což je komické, nebo s cynismem, což je tragické.
Byl jsem zvědavý na pražské jaro, tušil jsem, že se něco semele, říká americký právník Paul Goldsmith. Uprostřed srpnových událostí roku 1968 se ocitl jako devatenáctiletý mladík, který cestoval po světě. Pracoval jsem v kibucu v Izraeli a o pražském jaru a Dubčekovi jsem si četl v novinách, vzpomíná. Fotografie, které pořídil v ulicích, prodal ve Frankfurtu agentuře AP, druhý den pak svoje záběry viděl na titulních stranách světových deníků. Teď si je mohou zájemci prohlédnout na Jungmannově náměstí.
Kreml se díval na Československo už dlouho před okupací v roce 1968 jako na strategické území, které neměla tehdejší sovětská armáda úplně pod kontrolou. Několik měsíců před invazí nasadil do akce KGB (Výbor státní bezpečnosti), která spustila řadu tajných operací. "Podobně se tak - jen v jiném čase a rozměru - odehrála i ruská anexe Krymu," připomíná v rozhovoru s Aktuálně.cz ruský historik Nikita Petrov.
Nejznámější fotografie ze srpna 1968 se vztahují především ke dni, kdy do republiky vtrhla okupační vojska. Milanu Vlčkovi se podařilo nafotografovat hlavní město "týden poté" na sérii unikátních barevných diapozitivů. Fotograf poskytl několik svých snímků Aktuálně.cz. "Originály jsou už v Národním muzeu," říká. Z jeho záběrů už nevyzařuje energie davu patrná na snímcích z 21. srpna. Už je cítit spíše deziluze a deprese.
Kdo vyhrál volby s tezí, že tradiční politici blábolí, nepůsobí jako rétor liberální demokracie úplně věrohodně. Na výročí srpna 1968 teprv ne.
Sověti věděli, že USA v srpnu 1968 nic nepodniknou. To bylo při rozhodování o invazi klíčové, říká americký historik Kieran D. Williams.
Jedině mlčící prezident Zeman se vůči okupaci v roce 1968 a listopadu 1989 chová slušně. Mluvit by bylo pokrytecké. Zřejmě má ještě zbytky svědomí.
"Zrovna dnes jsem četl článek ruské státní agentury RIA Novosti o československých událostech v roce 1968. Prakticky v ničem se neodlišuje od těch, které v Sovětském svazu vycházely bezprostředně po 21. srpnu 1968. Stojí v něm, že v Československu řádila za přispění Západu krvavá kontrarevoluce. Že Západ chtěl využít vaši zemi k útoku na Sovětský svaz… a podobné nesmyly. Sovětská propaganda tak i dnes na plné obrátky pokračuje," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz disident a představitel krymských Tatarů Mustafa Džemilev. Do Prahy přijel na pozvání Knihovny Václava Havla a Ústavu pro studium totalitních režimů.
Od vpádu vojsk Varšavské smlouvy letos uplynulo padesát let. Aktuálně.cz při příležitosti výročí hledá hrdiny ze slavných fotografií Josefa Koudelky, který události srpna 1968 zaznamenal. Na snímku z Václavského náměstí, kde skupina mladíků s pomocí kovových trubek brání sovětskému tanku v cestě, se poznal dvaasedmdesátiletý Jan Špaček. Nyní přinášíme jeho svědectví. "Vojákům už naše snažení bylo jedno. Zalezli si dovnitř a pokuřovali. Byli odmítaví a odpovídali nám jen málokdy. Když jsem se pak vrátil domů do Dejvic, zjistil jsem, že si tam vojska vybudovala štáb, a tanky zaplnily celý Kulaťák," líčí Špaček se snímkem v ruce.
Těžko říct, co si vlastně v srpnu každý rok připomínáme, třeba si jen libujeme v té nespravedlnosti. Možná vzpomínáme na konec jednoho velkého snu.
Před 56 lety vtrhli do Československa vojáci pěti armád zemí Varšavské smlouvy. Připomeňte si tehdejší události očima pamětníků, unikátními fotografiemi a videi ve speciálu Aktuálně.cz, který jsme připravili před šesti lety k 50. výročí invaze.
Šlo o největší vojenskou operaci v Evropě od konce druhé světové války. Sovětští maršálové jí přiřkli krycí název "Operace Dunaj" a začala před 50 lety v noci z 20. na 21. srpna 1968. Do Československa tehdy vtrhlo 300 000 vojáků pěti armád států Varšavské smlouvy s rozkazem zachránit Československo před západními imperialisty a kontrarevolucí.
